Českotřebovský Vehikl 2019 - rozhovor s Petrem Duškem

Je na čase vám odtajnit první jméno borce, který vás provede třetím tematickým workshopem. S tématem scratchbuildingu provede posluchače a diváky Petr Dušek. Na začátek malé představení, kdyby náhodou někdo neznal. Petr je jeden z nejšikovnějších modelářů v Čechách. Přičemž je zaměřen na modely v „královském“ měřítku a hlavně – staví je od nuly. O jeho kvalitách hovoří i to, že dělá mastery pro odlévané resinové stavebnice atd. Takže je jedním z nejpovolanějších, aby téma WS – scratchbuilding – dovedl obsáhnout a řádně divákům představit.

V: Ahoj Petře, pojďme z tebe udělat pro čtenáře, kteří tě třeba neznají, reálného člověka. Pověz nám něco málo o sobě. Odkud pocházíš, co tě živí, kdy jsi začal modelařit a jaké největší úspěchy máš za sebou. A klidně něco dalšího, s čím by ses ochotně svěřil. Však to znáš, zkrátka ta úvodní klišé na začátku každého rozhovoru s modelářskou celebritou.

P: Dobrý den. Ač jsem se narodil v Náchodě, svoje dětství i mládí jsem trávil v drsném horském kraji na úpatí Krkonoš v hornickém městečku Žacléř. Možná právě tento kraj, daleko od civilizace, dlouhé podzimní a zimní večery, mě daly do vínku způsob mého modelaření. S rukodělnou činností jsem začal již v útlém věku, vystřihovánky z ABC, stavba papírových letadel, úpravy autíček z Kovodružstva Náchod a závody s nimi, později modelářský kroužek ve Svazarmu. Nelze zapomenout na nedělní dopoledne, kdy jsme s podobným, o pár let starším nadšencem stavěli z překližky klubovou 15 metrů dlouhou autodráhu, a jak nám potřebný vodič z měděného drátu lisovala na kolejích žacléřského nádraží nádherná parní lokomotiva…

Na Středním odborném učilišti Strojírenském v Novém městě nad Metují jsem se důkladně seznámil se šuplerou, svěrákem, pilníkem, soustruhem i frézou stejně jako s technickým kreslením a dalšími technologickými postupy, které se mi v životě hodily. Tamtéž, jsem se v rámci praxe podílel na výrobě komponentů, k dnes již legendárním ženijním strojům jako byly UŽAS či KN 250. V tomto období jsem se dostal ke stavbě plastikových modelů z produkce podniku Směr či Kovozávody Prostějov.

Na pedagogické fakultě jsem se dostal k dalším modelům z produkce sovětské firmy NOVO a též k lepším barvám, Humbrol a Revell. Modelařina byla hobby No.1 po celý život a je tomu tak i teď.

Momentálně žiju v Říčanech a pracuju na odboru školství a kultury, jsem ženatý, mám 2 syny a pejsku.

V: Teď nám ale Petře řekni, jak jsi se k tomu vlastně dostal? Chtěl jsi „skrečování“ jen tak „z hecu“ vyzkoušet, nebo naopak a promyšleně jsi chtěl postavit něco, co jiný nemá a nikdo nevydává? Případně ses dal klasickou cestou, kdy jsi opravoval na modelu chyby výrobce tak dlouho, až z originální stavebnice vpodstatě nic nezbylo a vlastně jako motýl z kukly se vylíhnul tvůj první skrečnutý model?

P: Zpočátku to bylo tím, že jsem opravoval modely, které byly dle mého názoru nedokonalé. V době, kdy jsem s technikou začínal, nebyl výběr pro mé stálé zaměření (vojenská technika IIWW) moc veliký a kvalita neodpovídala mým představám.

Později, po osvojení dřevního způsobu klonování součástek, jsem si chtěl vyrobit modely, které se na trhu nedaly sehnat. Odtud pak vznikla myšlenka dělat mástraře, kterého s drobnými přestávkami dělám doteď.

V: Vedle modelařiny, pokud dobře vím, je herectví. Takže se diváci tvého WS určitě nemusí bát, že bys mluvil potichu či nesrozumitelně. Zkrátka, práci s publikem máš v krvi a díky tomu to bude skvělá podívaná. Ale ať se nebavíme jen o modelech, řekneš nám i něco málo o svém angažmá v divadle? Kde hraješ, jakou hru uvedete letos a naopak kde tě diváci mohli vidět minulý rok? A samozřejmě, na jakou roli vzpomínáš nejraději a která byla tvá „nejlepší?“

P: Předně nejsem profesionál, tudíž o angažmá nelze hovořit. Leč od roku 1995 jsem členem divadelního souboru Tyl Říčany a již 10. sezónu hraju s prázdninovým divadelním souborem Divadlo ze mlejna. Letos jsme hráli divadelní představení Světáci a pro příští rok chystáme divadelní kus Princ a chuďas. S říčanským souborem nyní hrajeme jednoaktovku Válka ve třetím poschodí, kde hraju hl. roli JuDr. Emila Bláhy. Občas mě nechají zahrát nějakou epizodní roličku v TV seriálech a mě pak velmi baví komentáře typu: „hele včera jsem tě viděl v televizi, hrál jsi nějakého advokáta.“ Jestli dobře nebo špatně nemůžu posoudit, protože už 20 let nemáme televizní přístroj a vůbec nám to nechybí. Hodnotit svoje role mi nepřísluší, všechny jsem hrál rád a vždycky mě to bavilo. Hodně jsem si užil roli T.G.M. na městských slavnostech v Říčanech.

V: Z toho jsi mi posílal i video, naši čtenáři tak mohou kouknout také.

V: Pojďme se vrátit k modelům. Co považuješ osobně za svůj nejúspěšnější model, se kterým jsi „vše vyhrál?“ Samozřejmě to není jen o stupíncích vítězů, takže co považuješ za svůj velmi povedený kousek, kterého si ty osobně ceníš víc jak toho cenami ověnčeného, ale zároveň jsi s ním moc nesoutěžil nebo model nevyhrával? A do třetice, co považuješ za nejoriginálnější nebo nejvtipnější? Vzpomínám si, žes k nám na Vehikl jednou dovezl ukázat dioramku s „bordelem.“

P: Nejúspěšnější model? Každý, který se mi podařilo dokončit. V minulosti mě stavba scratchbuildu trvala leckdy i rok, takže každé dotažení do konce bylo velkým vítězstvím. Bohužel dnešní trendy v modelařině vedou k tomu, že se už neumí ocenit stavba a veškerý důraz se klade hlavně na weathering, čili opotřebení povrchu provozem. K tomu se moc vyjadřovat nebudu, protože jsem „Stará škola,“ novoty v této oblasti mě moc nejdou a hlavně mě „Rembrantovství“ moc nebaví.

V: Ohledně WS, už se těšíš? Cítíš nervozitu podobně jako před premiérou nové divadelní hry nebo se to nedá srovnat?

P: Na co se těším? Na zvídavé posluchače, na to, že si snad odnesou zkušenosti, které jsem během svých 40 let modelaření získal.