Rozhovor s Romanom Vaškom, legendou českého modelárstva

Rok 2007 bol pre mňa výnimočný. Už rok som pracoval ako vychovávateľ v CVČ v Liptovskom Hrádku a po prvom ročníku Bulldog Festu, ktorý som spolu s ostatnými členmi KPM Bulldog zorganizoval som opäť dostal motiváciu a chuť do modelov. Inšpiráciu, rady a nové priateľstvá som hľadal na internete, presnejšie na modelfóre. V tom čase to bolo pre nás miesto ako je pre dnešnú mládež Facebook alebo Instagram. Spoločne sme komunikovali, hecovali sa, zdravo sa kritizovali a čo hlavne, zdieľali sme lásku k tomuto nádhernému koníčku spoločne. Medzi priateľmi, ktorých mi život v modelárskej komunite doprial je aj Roman Vaško, špičkový modelár s veľkým srdcom, človek s ktorým keď sa stretnem vždy mi zlepší náladu. Aká bola Romanova cesta za modelmi a aký má názor na súčasnú modelárčinu, sme sa ho opýtali. 

Ahoj Roman, ty nie si v modelárskej komunite žiadny nováčik. Prezraď mi ako dlho a čo ťa priviedlo k modelárstvu?

Modelařina mě provází zhruba od páté třídy ZŠ – to je v mém případě druhá polovina sedmdesátých let. Měl jsem to štěstí že v mém sousedství  bydlel pan Oldřich Chládek u kterého jsem obdivoval modely od Frogu, Revellu, Airfixu a Hasegawy. Obdivoval jsem ty nádherné kresby na krabičkách a později začaly i mé první nesmělé pokusy o stavbu. V pozdějších letech stál pan Chládek za výrobou modelů v podniku OEZ Letohrad.

Väčšina modelárov, ktorí sa venujú stavbe modelov bojovej techniky začínali stavbou lietadiel, je to aj tvoj prípad?

Ano, i já jsem začínal s modely letadel. Bylo to dané dobou ve které jsem vyrůstal a většina modelářů byla odkázaná na produkci Kovozávodů Prostějov, Směru a Veb Plasticart.

Pamätáš si ešte na svoj úplne prvý model?

První modely si pamatuji velice dobře. Byla to Lavočka a Avia S199 od Kovozávodů. Slepené za jedno sobotní odpoledne i s obtiskama. Když se mi podařilo sehnat barvy Unicol, přišly na řadu i první pokusy s barvením. Později mi otec kupoval v Hradci Králové barvy Humbrol které byly na štětec naprosto perfektní. A navíc nádherně voněly. Do dnešního dne mám ale ve vitríně na čestném místě své dva první modely ze „ západních „ stavebnic. Jsou to Wildcat od Airfixu a Gladiátor od Frogu.

Keďže tak ako u teba, aj mojou srdcovou kategóriou modelov je bojovka v mierke 1/72, skús mi priblížiť prečo práve modely tejto mierky?

Když nad tím tak přemýšlím, asi to bylo tím, že jsem začal malou bojovku stavět jako doplněk k letadlům. Je zvláštní, že v dnešní době se to začíná obracet a já se zase k letadlům vracím.

Modelárstvo prešlo za posledných desať rokov veľkými zmenami. Udomácnila sa španielska škola, do popredia sa dostávajú sociálne siete. Ako sa pozeráš na tento trend?

Já myslím že to je přirozený vývoj. V mých začátcích se preferovala čistota stavby a shoda se vzorem. V dnešní době je trend model co nejrychleji postavit a vyřádit se na povrchovce. Samozřejmě jsou i modeláři kteří s přehledem zvládají obojí – každý kdo viděl práce třeba Martina „Red“ Kováče mi musí dát za pravdu. Mě osobně se španělská škola líbí, jen mi chvíli trvalo než jsem našel odvahu ji v decentní formě aplikovat na své modely. Strašně moc mi pomohlo sledování workshopů které jsou v dnešní době běžnou součástí modelářských soutěží a výstav. Sociální sítě a internet jsou už běžnou sočástí našeho života. Já osobně s tím problém nemám. Modely objednáváme z e-shopů, podklady a fotky nám vyhledávače najdou během chvilky. Na druhou stranu jsem pokaždé rád když se na výstavě můžu setkat s kamarády, poklábosit nad krabičkou s modelem, okouknout co je na stolech a třeba zajít na oběd.

Kde hľadáš inšpiráciu pri výbere modelov, ktoré robíš?

Předloha modelu mě v prvé řadě musí něčím zaujmout. Ať už je to předloha která není zrovna běžná nebo zajímavé zbarvení. Když jsem začal s bojovkou, stavěl jsem co mi přišlo pod ruku. Jednou se mi ale dostala do ruky kniha Kočáry pouště o historii izraelského obrněného sboru a mě fascinovaly improvizace a nápady které jsem tam viděl. Obrněný transportér Achzarit udělaný z kořistních T55, 105 mm kanón naroubovaný na druhoválečném Shermanu, reaktivní přídavný pancíř na Pattonech a tak bych mohl pokračovat. Proto jsem začal budovat kolekci bojové techniky IDF kterou jsem posléze rozšířil na většinu poválečných konfliktů.

Skús mi prezradiť recept, ako sa ti podarilo udržať si motiváciu na modely toľko rokov?

Recept žádný nemám. Chuť a nadšení do modelčiny se u mě střídá s totálním nezájmem a jsou doby kdy na modely nešáhnu třeba několik měsíců.

Ako sa na tvoj koníček pozerá tvoja rodina a okolie?

Tak na tuto otázku bych se asi měl zeptat své manželky J Je pravda že známí a kolegové o mém koníčku vědí, ale já sám se o něm moc nezmiňuji. Vyléčily mě takové ty soucitné pohledy a v očích nevyřčené odpovědi typu – tak velký a pořád si hraje s modýlky. Beru to tak že nás většina lidí bere jako věčné kluky co si hrají a já nemám potřebu je přesvědčovat o něčem jiném. V podstatě mají pravdu.

V poslednom roku sme sa stretli na modelárskych súťažiach až trikrát (Návsí, Šumperk a Bratislava). Ako vnímaš súťažnú prezentáciu modelov?

Myslím že presentace modelů na soutěžích a výstavách udělala velký krok kupředu. Pamatuji doby kdy modely stály jen tak na stolech. Dnes už je podložka nutností a pokud chce člověk zaujmout, je případné znázornění terénu tou nejlepší volbou. Navíc se s modelem na podložce mnohem lépe manipuluje a nehrozí poškození při přepravě.

Keby si mal určiť jeden tvoj model, ktorý je pre teba najlepší, ktorý by to bol?

Těžká volba…k většině modelů mě pojí hromada vzpomínek ale asi nejpovedenější je novostavba modelu Supacat Jackal v měřítku 1/72. Strašně se mi líbil ale bohužel ho v malém měřítku nikdo nedělá. Tak jsem si koupil čtvrtku od Airfixu, vyzbrojil se posuvným měřítkem a kalkulačkou a začal měřit a zmenšovat.

Práca ktorého modelára sa ti páči?

Během mé modelářské kariéry mojí tvorbu ovlivnilo velké množství modelářů. Mohl bych jich vyjmenovat desítky a stejně bych na někoho zapomněl. Každopádně poslední dobou obdivuji práci paní Marcely Dostálové. Její cit pro detail a barvu je něco nádherného.

Viem, že okrem bojovej techniky robíš aj modely lietadiel, ako k tomu došlo?

Letadla, to je takový návrat ke kořenům. Asi je to tím že si potřebuji odpočinout od techniky. Je to něco podobného jako u mého kamaráda Honzy Pavlíka. Spousty let malá technika a dnes jenom letadla.

Čo by si poradil mladým modelárom, ktorí chcú začať s modelmi. Na čo si majú dať pozor a na čo sa majú zamerať.

Začínajícím modelářům bych doporučil knihy Průvodce světem plastikového modeláře. Tam se dočtou vše podstatné. Rozhodně by se v prvopočátku měli zaměřit na zvládnutí základních modelářských technik jako je tmelení, broušení a celková čistota stavby. Nikdo učený z nebe nespadl a tak se nebát zeptat zkušenějších kolegů. Myslím že i v dnešní době má něco do sebe heslo, které bývalo vytištěno na návodech starých modelů z Kovozávodů Prostějov. Pracujte pečlivě, dokonalý vzhled modelu záleží jen na vás.

Ďakujem za rozhovor a prajem veľa úspechov, a to nielen vo svete modelárstva.