Marek Vrzák, modelár, ktorého modely berú dych

Ahoj Marek, prvá otázka je tradične o predstavení sa, skús našim čitateľom prezradiť odkiaľ si, koľko máš rokov a ako si sa dostal k plastikovému modelárstvu.

Ahoj Honzo, zdravím všechny čtenáře Eastmodels.sk. Moje jméno je Marek Vrzák, je mi 43 let a jsem z Prahy. Pracuji na letišti Ruzyně v oblasti leteckého cateringu jako Senior Supervisor. 

K modelařině mě i mého mladšího bráchu přivedl můj táta, který pracoval  také na letišti téměř půl století jako letecký mechanik - avionik a byl dříve i aktivní letecký RC modelář. Já jsem tím pádem přičichl hlavně k funkční modelařině už jako opravdu malý kluk, když mě bral táta s sebou na létání. 

Později, asi v 11 letech jsem se narozdíl od bráchy (který zůstal až dodnes jen u funkční modelařiny) nadchl také pro kitařinu a přihlásil se  do modelářského kroužku u nás ve škole. Vzpomínám, že tenkrát prvním modelem na kterém jsme tam tehdy společně začali pracovat byl Macchi MC-200 od Směru, v dnes už netradičním měřítku 1/50.

Z tvojich facebookových stránok som „vypátral“, že okrem plastikovým modelom si veľký fanúšik leteckých modelov a celkovo letectva.  

Ano, to je pravda, kitařina a funkční RC modelařina se totiž výborně doplňují. Když je čas a hezké počasí vyrážím si zalítat s  větroněm a  „lovit termiku“ - je to skvělý zážitek i odreagování.  No a naopak, když fouká a je nevlídno, beru do ruky skalpel a jdu zase řezat do plastiku.

Přes 21 let práce na letišti, kde jsem v podstatě v každodenním kontaktu s dopravními letadly a jejich posádkami, se dá toto krom jiného dobře využít i v modelařině, člověk má tak výbornou příležitost okoukat letadla a všemožné technické prostory a jejich řešení pěkně z blízka (zde odkaz na moji fotogalerii na PLANES.cz), třeba i provozní  opotřebení a patinu, někdy dost výraznou, která pro mnohé popírá mýty o čistotě, dokonalosti a fádnosti povrchu dopravních letadel. Tato práce mě přivedla i k dvouleté pauze, kdy jsem si asi před 15 lety od modelařiny odskočil k leteckým simulátorům, především Boeingu B-737, který jsem měl možnost vyzkoušet si nejen tradičně na leteckém simu doma na PC, ale i 2x na reálném simulátoru B-737 u ČSA, což byl skvělý zážitek.

Velmi rádi také podnikáme s kamarády už dlouhá léta cesty na letecké dny a do leteckých muzeí u nás i v zahraničí...

Úprimne povedané, tvoje meno som zaregistroval pri listovaní májového čísla mesačníka Modelář, kde si mal uverejnený svoj model Focke Wulf 190 D-9, v prvom momente som si myslel, že sa jedná o nejakého svetoznámeho zahraničného modelára, v druhom rade som sa potešil, že je to „náš“ modelár. Prezraď nám, čo ti modelárstvo dáva.

Děkuji, to jsi mě potěšil ... no jelikož se letadlům a vůbec modelařině věnuji už přes 35 let, je pro mě nedílnou součástí a životním koníčkem číslo jedna, který mě stále naplňuje jak v tom našem menším světě kitů při tvorbě těch nejmenších detailů, tak i v té větší funkční modelařině, kde sice nejsou k vidění až tak úžasně jemné detaily, ale  prostě to hlavně báječně lítá a to se pak člověk vrácí domů s tím úžasným pocitem, že si dneska dobře zalítal a po úspěšném přistání to veze i nepoškozené zase zpět.

Všimol som si, že nepatríš medzi modelárov, ktorí dennodenne prispievajú na sociálne siete fotografie svojich pokrokov na modeloch. Je to z dôvodu pracovnej vyťaženosti alebo je pre teba takáto forma prezentácie nie príliš podstatná? 

...to je pravda, času je bohužel poměrně málo a ještě se v mém případě rozmělňuje především mezi zmíněnou kitařinu a RC létání. Tak že každodenní, nebo časté příspěvky pracovních postupů nepřicházejí v úvahu, ale jinak samozřejmě své postupy na modelech také pečlivě dokumentuji a prezentuji, ale v omezené míře, prostě jak čas dovolí pohnout se stavbou modelu zase trochu vpřed.

Snažil som sa, ale márne na tvojom profile som našiel nafotené dva modely (hotové) a posledný rozostavaný Spitfire? V prvom rade ma napadlo, že postaviť model takých kvalít ako sú tie tvoje musí byť časovo veľmi náročné. Správne som si to vydedukoval alebo prezentuješ len vybrané modely?

Vývoj mé plastikové modelařiny by se dal rozdělit asi do tří  fází: 1. fáze, kdy jsem jako malý kluk stavěl v podstatě všechno co mi přišlo pod ruku včetně dopraváků a často tyto modely končily pak i nenabarvené na poličce (holt s barvením modelů v počátku 80. let to prostě nebylo tak jednoduché s dostupností modelářské chemie jako dnes). Ve 2. fázi  od nástupu do modelářského kroužku jsem se začal časem pomalu soustředit jen na stíhací letadla 1. a 2. sv. v. a postupně se vypracovával až k uspokojivé kvalitě a začal pak s některými jezdit i na výstavy a modelářské soutěže. Modely poměrně svižně přibývaly ve vitríně, ale byly převážně typu „Ready to fly“, tedy nerozkrytované, nebo později jen s otevřeným překrytem kabiny, rozhýbanými řídícími plochami a přibylo i nějaké to dioráma. Stavěl jsem ve třech základních měřítkách 1/72, 1/48 i 1/32 a je to takový už uzavřený průřez vývoje mojí modelařiny za spousty let.

No a pak přišla zatím poslední  3. fáze a to když už byla velká vitrína vyrobená na zakázku plná letadel celkem vybraných 50 kusů, přišel zlom a rozhodnutí co dál ... nějak mě už totiž přestalo uspokojovat přidávat další a další modely v základním provedení, tak jsem se rozhodl, že začnu stavět už jen projekty hodně „pootvíraných a detailovaných“ letadel v měřítku 1/48 a zmapuji i celou stavbu krok za krokem až k hotovému modelu pro budoucí možnost publikovat stavbu v modelářských časopisech a v internetové galerii, což s sebou přineslo samozřejmě i velkou časovou náročnost těchto projektů. Zařídil jsem si  proto i další  speciální modelářskou vitrínu... 

Před nějakým časem jsem začal pracovat na novém projektu, kterým je  Spitfire LF Mk.IXc "DU-L", který ale také z časových důvodů nebude jak už to u mne bývá zvykem  hned tak hotový.

Pri Focke Wulf, rovnako tak pri Corsairovi som išiel do kolien z každej jednej veci, na ktorú som sa pozrel. I tak sa opýtam, ktorú fázu zhotovovania modelu (stavba, farbenie, patina) máš najradšej?

Díky moc Honzo J. No pro mě je každá z těch fází hodně důležitá a těžko říct kterou z nich mám nejraději ... asi všechny, ale každou trochu jinak. Ten zmíněný F4U1-D Corsair "bílá 167" byl můj první, časově velmi náročný projekt a stal se zároveň mojí srdcovou záležitostí, která se už těžko bude opakovat, nejen protože mám Corsairy rád, ale podařilo se mi během stavby získat kontakt v USA na nejmladší dceru stíhacího pilota Lt. Cdr. Rogera R. Hedricka, který s tímto konkrétním letadlem létal na sklonku války u VF-84 z letadlové lodi USS Bunker Hill a s kterou jsem si dopisoval celých 5 let co jsem ho stavěl. Dostal jsem  od ní spousty zajímavých informací, povídání a fotek z jeho nejen leteckého života. Velmi jí potěšilo, když jsem jí pak na závěr po dokončení modelu poslal do USA časopisy ve kterých byla moje stavba Corsairu jejího otce publikována... byl to pro mě velmi hezký a neobvyklý příběh, který tomu modelu Corsaira dal prostě úplně jiný rozměr.

Pak následovala stavba další mé velmi oblíbené druhoválečné stíhačky Focke Wulfu Fw 190D-9  "černá 1", kterou jsem s časovými přestávkami stavěl také přes 5 let, ale už bez podobné korespondence jako u Corsaira...

Před nějakým časem jsem začal pracovat na novém projektu, kterým je  Spitfire LF Mk.IXc "DU-L", který  ale také z časových důvodů nebude jak už to u mne bývá zvykem  hned tak hotový.

Veľa modelárov sa najmä v začiatkoch inšpiruje modelmi iným modelárov, máš aj ty takýto „vzor“, ktorého modely ťa oslovili, poprípade ovplyvnili?

...v podstatě ano J, ale až s nástupem mé zmíněné „3. Fáze“ modelařiny, kdy mě před mnoha lety dost  oslovily  práce našeho špičkového modeláře Mudr. Zdeňka Šebesty, který se právě také specializuje na hodně „pootvírané“ projekty letadel.

Aké kritériá by mal podľa teba spĺňať pre teba špičkový model a hneď sa opýtam aj podotázku, aké vlastnosti by mal mať podľa teba špičkový modelár?

Podle mě by měl být takový model špičkový po všech stránkách, tedy nejen po stránce povrchové úpravy, ale i stavební stránce, jako třeba shoda se vzorem a především čistota práce a udržení správné geometrie modelu! Což není bohužel úplná samozřejmost a mnohdy jsou k vidění modely, které vypadají na první pohled sice velmi dobře  po stránce povrchové úpravy, ale  při bližším zkoumání se pak najdou vyloženě velké technické chyby a nesmysly buď z neznalosti  nebo prostě z pohodlnosti danou chybu odstranit. Také se občas stává a je to velká škoda, že některé velmi zdařilé modely nakonec srazí dolů nevkusný a nehodící se podstavec, utržené anténní lanko atd... to pak opravdu zamrzí. S tím pak podle mě samozřejmě souvisí i tvá podotázka ohledně vlastností špičkového modeláře, který by měl být asi co nejvíce komplexně vybavený tzn. nejen takovým tím uměleckým nadáním na povrchovou úpravu, ale i znalostmi dané technické problematiky a být schopen posoudit co může být ještě reálně možné a co už je prostě za hranou...

Robiť modely akejkoľvek kategórie by nebolo možné bez rodinného zázemia. Čo tvoja manželka a deti, podporujú ťa v tvojom koníčku?

Myslím, že moje manželka i obě děti mají pro mého koníčka dostatečné pochopení a jsem za to samozřejmě rád, bez toho by to ani nešlo J. Na druhou stranu si uvědomuji, že nejen modelařinou a láskou k letadlům je člověk živ, proto se snažím tomuto koníčku věnovat hlavně v čase, kdy jsou ostatní členové rodiny buď v práci nebo ve škole, což mi práce na letišti naštěstí umožňuje.

Na základe čoho si vyberáš modely, ktoré robíš?

Vybírám  si  modely, jejichž skutečný vzor se mi opravdu líbí a také jestli existuje jejich model v dostatečné kvalitě s možností dokoupení doplňkových sad a literatury k detailní stavbě, podle které si pak i spoustu drobnějších dílů musím sám vyrábět.

Máš modelársky sen?

...jeden můj hodně starý sen z počátku mých modelářských let jsem si právě před pár týdny splnil a to vidět na vlastní oči pestrou Lavočku La-7 „bílá 27“ nejúspěšnějšího spojenckého letce 2.sv.v. I.N. Kožeduba v unikátním leteckém muzeu v  ruském Moninu nedaleko od Moskvy. No a do budoucna si co se týče modelařiny přeju, aby hlavně vydržel ostrý zrak a pevné ruce...to je u našeho koníčku přeci  nejdůležitější.

Na ktorých súťažiach budú môcť vidieť tvoje modely modelári v Československu v tomto roku?

Letos jsem už na nějakých soutěžích a výstavách byl, ale určitě se ještě chystám vyrazit na velkou modelářskou akci a výstavu E-day, která se koná v Praze a dále se pak uvidí jak to vyjde časově.  Každopádně se těším na viděnou minimálně v tom září na zmíněném E-day ;-). Zatim se mějte všichni fajn, no a ať se vám všem daří nejen v té modelařině ! 

Marek Vrzák

Ďakujem veľmi pekne za rozhovor, prajem veľa osobných a pracovných úspechov. Bolo mi cťou vyspovedať ťa pre portál www.eastmodels.sk