Barvení a povrchová úprava modelu bez airbrushe

V současnosti je téměř samozřejmostí v modelářském světě barvit model pomocí stříkací  pistole, včetně povrchové úpravy, nanášení laků, vytváření modulací a různých stínovacích metod, kde následně různými profesionálními přípravky finální produkt vykrášlíme, do nám požadované podoby, která znázorní veškeré provozní a jiné vlivy.

Jsou známy i jiné alternativy nanášení barev na model, tupování, barvy ve spreji, štětcem. Ze všech těchto nabízených alternativ je nejpraktičtější a nejeefektivnější tupování. O tupování už vyšlo několik článků, takže je skoro zbytečné se o principu déle rozepisovat. Zkusím však přiblížit způsob kombinace štětcování, tupování, následný pokus o vystínování (modulací bych to nenazýval) a pokročilejší techniku tvorby opotřebení povrchu pomocí obyčejných vodových barev, které jsou běžně k dostání v papírnictví. Tímto samozřejmě zpochybňovat, nebo srovnávat takto vytvářený způsob se stříkáním aribrushem, ani vytvářet konkurenci (přeci jenom, tento způsob má dost rezerv a limitů než stříkáním pistolí), nicméně může sloužit jako inspiraci modelářům, kteří bud začínají, nebo nemají příležitost či finanční možnost si airbrush obstarat. Nebo jsou už přirození líní a konzervativní přesedlat ze zažitého několikaletého stereotypu ... jako já.

Ale postupně. K barvení používám syntetické barvy Humbrol, i když jejich kvalita je kolísavá, stále pro tento způsob jsou nejlepší alternativou, výborné výsledky jsou i s barvami ModelMaster. K ředění barev se mi osvědčila práce s benzínem Zippo, kde po jeho použití je barva sametovější, rychleji schne, po zkušenosti má stabilnější vliv na pigment barvy než ředidla S600x a hlavně není tak agresivní na štětce a tolik nesmrdí. Což ocení ostatní členvé domácnosti.

Prvním postupem bude jakési předbarvení před samotným tupováním. Vytvoříme si slabou základní vrstvu barvy, přičemž se snažíme "vytřít štětcem" veškerá místa, kam dohlédne zvědavcovo oko a kam bychom se hůře dostávali houbičkou. Barvu je nejlépe více naředit, aby se krásně rozlévala a nezalila nám detaily. Prvotní výsledek může vypadat poměrně ledabyle s pocitem, že barva vůbec nekryje, ale to je v pořádku. Raději dvě hodně slabé vrstvy než jednu silnou. Na základní barvu šedivé jsem použil surovou Humbrolku H79, přijde mi "ohebnější" k následné další práci s povrchem, než proklamovaná Panzergrau H67, která je dle mne moc tmavá.

Model po natření štětcem. Barva vs. Zippo 1:1 v poměru 

Jsme-li s výsledkem uspokojeni, můžeme přejít na finální barvu, kterou budeme nanášet tupováním. Místo publikovaného krajonu, se mi osvědčilo obyčejné brčko od ledové kávy, nebo pitíčka s brčkem. Ustřihneme si hranolek zhruba 1 x 1x4 cm, ten přehneme v půlce a oběma konci ho nacpeme do trubičky, pomáhám si někdy párátkem, nebo špičatými nůžkami. Osvědčil se mi molitan, který se dává do krabiček jako výpln ke šperkům, je dostatečně stabilní a jemný. Jde nám o to, aby "vzorek bublinek" nebyl moc výrazný, tím se nám pak vytvoří větší krupička na povrchu modelu.

Takto vytvořenou houbičku sestříhám po stranách, nebo otrhám prsty aby na houbičce nebyly výrazné hrany, které by nám barvu vrstvily do tzv. záclonek (malířský kocour při barvení válečkem, kde hrana válečku tvoří rantl a vytváří schod,kde se napojuje barva na barvu). Při první vrstvě houbičku vytvářím s vyšší základnou aby se dala i případně "promáčknou" na členitějším povrchu (v pravých uhlech, při vyšších detailech ap.).

Výsledná houbička

Příprava k barvení

Houbičku namočíme do barvy, trochu ji otupujeme o papír a pak poskakujeme po povrchu, přičemž se snažíme, aby barva byla stejnoměrně roztáhlá. Do zavadlé barvy se houbičkou nevracíme! V tomto případě bychom narušili strukturu, jak se říká sáhli do živého a vytvořili si nechutnou krupici.

Výsledek po první základní vrstvě tupováním proti světlu. Můžeme zde vidět strukturu povrchu po zaschnutí.

Po dokonalém vyschnutí (min. 1 den), přistoupíme k případné druhé vrstvě. V některých případech, zejména u barev s teplým odstínem, které podle mne lépe kryjí, druhá vrstva stačí, v tomto případě jsem použil dvě. Zde se snažíme zatupovat místa s viditelným prosvítajícím vzorkem.

Model po druhé vrstvě

Jsme-li spokojeni, můžeme přejít ke "hře se světly". Je odvážné to nazývat modulací, ale veskrze jde o to, světlejším odstínem vytvořit dojem prostoru a zvýraznit detaily na modelu. Zejména se jedná o různé vystupující detaily, poklopy, madla, úchyty ap. Základní barvu zesvětluji pomocí světle šedé Humbrol H 28. Dovedly mne k tomu zkušenosti s čistě bílou barvou, kdy základní odstín chytl výraznější a hodil ji do úplně jiného spektra. Do zesvětlené barvy klasicky namočím houbičku na tupování, vysuším ji o papír, aby prakticky jen špinila. Následně aplikuju stejným způsobem nanášení, ale jen na místa, která chci opticky vytáhnout. Sušší houbička nám dává větší prostor pro experiment, místy musíme "tupnout" větší razancí, aby se nám vůbec barva nanesla, ale to je přesně co potřebujeme. Takovým způsobem může "nabouchat" barvu prakticky s měkkým přechodem. I když samozřejmě nástřiku to nemůže konkurovat. Stejným způsobem můžeme zesvětlovat středy ploch a panelů. Malé a křehké detaily vymalujeme štětcem ve stejném odstínu zesvětlené barvy, případně na opravdu jemné detaily (šrouby, nýty, háky) můžeme ještě barvu o kapku zesvětlit. Ve výsledku po washi se to srovná.

Výsledný efekt, nasvícený lampičkou pro zvýraznění zesvětlení

 Finální barevná úprava modelu po zesvětlení

Jak už v této fázi je zvykem, řada modelářů aplikuje lak, kterým si ochrání základovku před dalšími technikami jako je wash ap. Při použití vodových barev tuto činnost můžeme vynechat, naopak vodová barva na matné barvě je přesně to,co potřebujeme k finální práci s povrchem.

Wash se prakticky neliší způsobem provedení od klasických postupů, jen je si třeba uvědomit, že v matném povrchu se nám barva "do spár" nerozleje, ale barvu do potřebných míst budeme muset nanést natřením. Laicky prostě vytřeme a obetřeme veškerá místa, kde chceme zvýraznit hloubku detailů.

A následuje prakticky totožný postup stírání přebytečné barvy. Nevýhodou této techniky s vodovkami je, že se občas podaří vystírat i barvu tam kde jsme chtěli s větší náchylností, než např. u olejových barev. Postupujeme po částech, neosvědčilo se nawashovat celý model a nechat vyzrát vodovku v matném povrchu více jak několik hodin... Má tendenci se zažrat do povrchu, což je sice co potřebujeme, ale ne v neošetřených místech před setřením přebývající barvy. Stíráme lehce navlhčeným ušátkem ve vodě, míru navlhčení nějak nezkoumám, ale nesmí být uplně nasáklé až by z něj kapala voda.

Dalším postupem je malování odřenin a jiných různých poškození, která standartně maluji štětcem a syntetikou. K získání různých povětrnostních a provozních vlivů opět poslouží vodové barvy. Tenkým štětcem si v místech, kde chci stečeninu (v místech odření, ošoupání ap.) tupnu malou tečku vodovky a po zaschnutí ji roztáhnu lehounce navlhčeným tvrdším širším štětcem do požadovaného směru. Prakticky uplně stejný princip jako při práci rozmývání olejovek. Totéž se týká k rozbití povrchu pomocí barevných teček. Dle odstínu základní barvy modelu volíme barvy.. V tomto případě jsem aplikoval bílou a modrou vodovou barvu. S tím rozdílem, že barvy rozmývám postupně, tj. napřed modrou a po jejím rozmytí bílou. Opět rozmývám širším štětcem navlhčeným ve vodě do požadovaného směru. Na vodorovných plochách roztupovávám tečky navlhčeným molitanem...

To je prakticky celá práce s povrchem pomocí tupování a vodovými barvami. Další finální upravy pomocí pigmentů ap. jsou prakticky stejné.