Marian Bunc a jeho cesta modelárskym životom
Ahoj Marian, ty si vo svete modelárstva pomerne známou osobou, skús nám priblížiť, aká bola tvoja cesta k modelárstvu?
Pro mne byla cesta k modelářství celkem rychlá a jednoznačná díky mému strýci Jindřichu Buncovi. Celá naše rodina žila v jednom velkém domě a díky strejdovi jsem byl modely obklopen prakticky od narození. On tenkrát hodně stavěl letadla a mě to hrozně zajímalo. Pamatuji si, že měl ve vitríně letadla z první války a mně se tam hrozně líbil nějaký jednoplošník se smrtkou na ocasu. Jednoho dne, když jsem byl doma jen s babičkou tak jsem se k němu vkradl a to letadlo mu sebral. Kupodivu to poznal ještě to samé odpoledne. Ani nevím, nebo si spíš nepamatuji jak a jestli byl rozčílený. Asi to tenkrát zachránila babička. Zkusím se ho na to zeptat.
Pamatuji si jak jsem vysedával u jeho stolu a díval se jak pracuje na kokpitu Lancastera od Revellu v měřítku 1/72. Díky němu jsem své první modely začal „stavět“ už v předškolním věku, ale bylo to pro celou rodinu celkem stresující. Jednou to odneslo nové lino, které jsem polil a následně popatlal barvou, podruhé to byl nový koberec v ložnici, který jsem ozdobil lepidlem. Dodnes vidím mámu jak leze po kolenou a snaží se to lepidlo odstranit. Neodstranila nic a o to horší byl následující výprask. Všechny kalhoty jsem měl umatlaný od barev jak jsem si do nich utíral ruce. Marné byly výhružky, marné byly povinné zástěry. Jak jsem se přiblížil k barvě bylo „vymalováno“. Škola byla pro mne trestem a nemohl jsem se dočkat až přiběhnu domu a zasednu za stůl. Neustále jsem něco kutil. Babička mi říkala „naše lepidlo“.
Jako asi každý kluk jsem tenkrát stavěl letadla od KP Prostějov a vystřihovánky z ABC. Mimochodem své první ABC mám dodnes schované. Myslím si, že vystřihovánky z ABC mi daly hodně. Člověk musel používat určitou prostorovou představivost a když si chtěl vystřihovánku namnožit, tak musel použít kopírovací papír a čtvrtku. Díky tomu jsem se naučil vyrábět si vlastní díly, různé konverze a s postupem času i celé modely.
Teď, když se na to dívám zpětně tak to byl prostě osud spojený s osobou mého strýce, který mě všude bral sebou a ve všem podporoval. Za to jsem mu nesmírně vděčný.
S každým, s kým som robil rozhovor a mal možnosť zažiť modelárstvo 90. rokov potvrdil, že to boli veľmi pekné roky. Máš rovnaký názor?
Ano 90. léta byla hezká a nejen po modelářské stránce. Myslím si, že takovou svobodu už naše generace nezažije. Vše bylo nové a hlavně dostupné. První modelářské obchody jako Pecka, Bílek, MPM apod. Byla to neopakovatelná doba s neopakovatelnou atmosférou. Člověk mohl normálně přijít do obchodu a koupit si třeba barvy. To bylo do té chvíle absolutně nemožné. Za bolševiků byla možnost koupit barvy jen v DDM na Národní třídě. Stála se na to fronta a bylo to spojeno s přídělem 1ks barvy na jednu osobu. Takže jsem si z Poděbrad jel do Prahy vystát frontu na jednu matnou černou Revellku.
S dobou po převratu mám také spojené první kopírky a černobílé kopie zahraničních časopisů, které mám ještě někde schované. Vůbec mi nevadilo, že to bylo třeba v japonštině a že fotky byly černobílé a velice mizerné. Obsah těchto časopisů se dost odlišoval od těch dnešních. V každém byl nějaký výkres na daný typ vozidla a nebo třeba návod na konverzi. V jednom takovém časopise byl třeba návod na novostavbu britského Dorchestera. Tenkrát jsem prostě vzal výstražnou cedulku a postavil si ho. Dnes bych se na to vyprd.
90. léta mám také spojená s první airbus pistolí značky Aerograf. To byl pracant. Někdy v roce 1995 jsem si koupil první pořádnou pistoli značky Hansa a pokud vím tak jí strejda používá dodnes.
V té době mi hodně informací dodával kamarád Petr Bucek, který bohužel již není řadu let mezi námi. Petr stavěl výhradně německou techniku v měřítku 1/35 a byl mým velkým vzorem, protože byl neskutečně pečlivý a precizní. Hrozně by mě zajímalo co by řekl na dnešní modelařinu. Pamatuji si jak mi poprvé ukázal zapouštění olejových barev do spár. Koukal jsem na to vyoraná myš. A taky to byl právě on, kdo mě upozornil na knihu „Panzer modelling masterclass“, která se mi stala na dlouhá léta velkou inspirací. Často na Petra vzpomínám a je mi moc líto, že tu není. Určitě by se divil kam se modelčina posunula a co s ní udělal internet.
Ona, ale nebyla špatná i 80.léta. Sice nic nebylo, ale o to si toho člověk více vážil. Pro mne byl velký průlom, když mě strejda někdy v deseti letech vzal na modelářskou burzu v Radiopaláci na Vinohradské třídě. Člověk, který to nezažil si to ani nedovede představit. Aby se jedinec dostal dovnitř tak musel vystát několika set metrovou frontu. A to myslím vážně! Ta fronta byla zhruba ve trojstupu a z Vinohradské třídy se stáčela do okolních ulic. Nejhorší tlačenice byla těsně před vchodem a strejda měl tenkrát strach, aby se mi něco nestalo. Burza se pořádala dvakrát ročně a bylo možné tam sehnat cokoliv a tomu odpovídala i cena. Například starý Tiger od Tamky v měřítku 1/35 tenkrát stál 700,-Kčs. Z dnešního pohledu by to odpovídalo ceně kolem 8-9000,-Kč. U modelů techniky v měřítku 1/72 a 1/76 se cena pohybovala kolem 150,-Kčs. Většinou šlo o modely firem Esci, Matchbox, Fujimi apod. Tenkrát tam byla naprosto neopakovatelná atmosféra. Jako dítě jsem z toho byl neskutečně vyvalenej. Všude to hučelo jako v úle, pro cigaretový kouř nebylo vidět na krok a u většiny stolů se vášnivě diskutovalo. Pamatuji si například diskuzi na téma jak zkřížil Pz. IV od Tamky s Pz. IV od Itelerky, aby se získal co nejlepší model.
Na každou burzu jsem se pilně připravoval. Z finančních důvodů jsem stavěl techniku v měřítku 1/72 a 1/76 a měl jsem spočítáno, že do další burzy si musím vydělat 300,-Kčs na dva modely, 16,-Kčs na vlak, 2,-Kčs na Metro a 5,- nebo 10,-Kčs na vstup. Celkem tedy 328,-Kčs. Jezdil jsem se sběrem, sbíral jsem zálohované láhve a jeden čas taky chodil podojit výherní automaty do hospod. Byl to takový automat co se do něj bokem házela koruna a když jich tam bylo dost a člověk se trefil do toho správného sloupce tak vždy něco vypadlo. Ale to byla jen chvilková záležitost, protože si toho asi někdo všiml a upozornil na mě.
Později jsem rozjel vlastní byznys, kterým jsem si na modely dokázal vydělat. Díky sportu jsem se pravidelně účastnil letních jachtařských soustředění v NDR a za ušetřené kapesné jsem tam v obchodech skupoval bojovou techniku pro modelovou železnici. Tam to vyšlo na pár východoněmeckých marek a já to dokázal na burze prodat se slušným ziskem. Jednou se mi podařilo v hračkářství v Lindowě za pár šupů koupit PT-76 na setrvačník. Doma jsem setrvačník vyřízl, nahradil plastovou destičkou, trochu to vyšperkoval, nabarvil a na burze prodal za velice slušnou cenu. Díky tomu jsem si mohl koupi svůj první pořádný model v měřítku 1/35.
Každá doba má své pro i proti, ale já na ní z pohledu dítěte a modeláře hrozně rád vzpomínám.
Pamätáš si ešte na svoju prvú modelársku súťaž, ktorej si sa zúčastnil?
První soutěže jsem se zúčastnil myslím v roce 1995 a byl to Kitsalón v Nymburku. Řekl mi o ní kamarád Robert Boček, který byl členem nymburského klubu. Tenkrát jsem nevěděl s čím tam jet a tak jsem vzal skoro vše. Nikoho jsem tam kromě Roberta neznal a moc jsem se ani nebavil, protože jsem z těch lidí měl velký respekt a hrozně jsem se styděl. K mému velkému překvapení jsem tenkrát vyhrál s modelem Kingtigera v měřítku 1/35.
Ty sa špecializuješ na modely bojovej techniky, predpokladám, že tvoje začiatky boli späté s modelmi lietadiel. Je to tak alebo sa mýlim?
Jak jsem již uvedl tak patřím ke generaci, která vyrostla na modelech od KP Prostějov a vystřihovánkách z ABC. Jediná možnost stavebnice tanku tenkrát byla v podobě něčeho od ruské firmy Ogoňok. Jak já toužil po stavebnici tanku T-34. Máma kvůli tomu slítala celou Prahu a přivezla mi nakonec ISU-122. Tím jsem byl trochu zklamán. No, ale KV85, které postavil strejda stále mám. Tenkrát ho stříkal fixírkou.
Letadel jsem postavil hodně a mám je v krabicích na půdě. V době kdy KP vydalo Spitfire MK.IX a následně Směr MK.V jsem nic jiného nestavěl. Chtěl jsem mít všechny verze na kterých létali naši piloti. Ani nevím na jakém čísle jsem se zastavil.
Dalším leteckým obdobím byla doba po první válce v zálivu. Stavěl jsem jen letadla z tohoto konfliktu v měřítku 1/72 a moc mě to bavilo.
Mojí velkou vášní, která mne vlastně drží do teď jsou vozy F1. Především 80. léta. Ayrton Senna byl můj velký hrdina a tak jsem stavěl formule. V té době hlavně teda z papíru. Dokonce to došlo tak daleko, že jsem si stavěl modely F1 na autodráhu. Mým týmem byl Lotus, brácha měl McLaren a soused Ferrari. Nebylo dne, aby se něco nemontovalo a neupravovalo. Těch experimentů s pneumatikami a různými motůrky. Všechno jen pro to, aby to jelo rychleji než tomu druhému.
V součastné době mám v kitníku tolik stavebnic vozů F1, že to při svém tempu asi nestihnu za svůj život ani postavit.
Mám tam taky stavebnici Spitfire Mk.IX od Eduardu, ale nemám na to odvahu. Dvacet let jsem letadlo nestavěl a nějak cítím, že se to za dobu mé absence hodně změnilo. Snad jednou...
Viem o tebe, že pred pár rokmi si mal vážny úraz. Ako toto zranenie poznačilo tvoj osobný a modelársky život?
Ono těch úrazů v mém životě byla celá řada. Většinou díky sportu. Od dětství jsem se věnoval dvěma sportům. Jedním byl jachting a tím druhým byl lední hokej. Z hokeje jsem měl celou řadu úrazů a asi ten nejvážnější se mi stal v létě roku 2008. Tenkrát jsem si poranil čtvrtý a pátý krční obratel a chvilku to vypadalo na vozík.
Asi ve 20 letech jsem skončil s Jachtingem a začal se věnovat Judu a Downhillu. A s tím přišla i další zranění. Například jediný co jsem ještě neměl zlomeného na levé ruce je ukazováček.
Ale ty jsi měl na mysli asi jiný úraz? Úraz, který mi hodně změnil život se stal v dubnu roku 2012. V práci jsem si poranil koleno a při následné operaci mi byla odstraněna chrupavka a část kosti. Díky tomu všemu mám omezenou hybnost a špatně se mi došlapuje. Co mi dělá největší problém jsou schody. Někdy je to dobrý a někdy to stojí za ... Je to jako bych měl v koleni hřebík a na ten s každým krokem došlapoval. Díky tomu jsem ztratil svou zdravotní způsobilost a dostal výpověď.
Teď už jsem se s tím nějak vyrovnal, ale bylo období, kdy mě to hodně žralo a bral jsem to jako velkou nespravedlnost.
Ty si pomerne tvrdým kritikom českého modelárskeho zväzu. Keby si mal takú moc, čo by si v ňom zmenil?
Svaz je téma samo o sobě. Štve mě to! A to jako hodně. Mohl bych se tady rozepisovat jak je ze strany svazu všechno problém, ale asi by to bylo zbytečné. Obrázek ať si udělá každý sám. Myslím si, že situace kolem proplácení MČR mládeže a způsob jednání pana předsedy hovoří za vše. Chápu, že běžný člověk do toho nevidí i když tu jsou nějaké nahrávky, ale myslím si že by mělo být v prvořadém zájmu svazu tento problém vyřešit. Už jen pro to, aby se kritikům sebral vítr z plachet a bylo zachováno dobré jméno svazu. Pokud byl nějaký problém s vyúčtováním, tak se to mělo vyřešit osobním setkáním a nalezením nějakého řešení. Místo toho jen výmluvy a nebo oddalování problému i když poslední informaci co jsem kolem toho získal asi před měsícem bylo to, že se snad taková schůzka má uskutečnit a má se to nějak vyřešit. Snad se už konečně tak stalo. Těžko říci, protože je opět po Eday a to je doba pro „radiový klid“.
Ale ono se hodně nadává na předsedu svazu Vlastu Bártu, ale on je problém i v ostatních. Mně osobně se Vlasta snažil pomoci, když probíhalo řešení sporného ohodnocení mého modelu na MČR. Bohužel to neuděl dost důrazně. Tenkrát to na mě působilo, že se jich bojí, že si jako předseda nedokáže zjednat pořádek. Na druhou stranu proč by si pálil prsty za takového rypáka jako jsem já.
Prostě ve svazu mi to připadá, že si tam jistá skupina lidí vytvořila vlastní hru a jde jim jen o to, aby to tak zůstalo a z předsedy mají do jisté míry srandu.
Co bych tedy ve svazu změnil?
1) doplnit pravidla o výklad pojmů. Pravidla obsahují mnoho pojmů, ale nikde není uvedeno co se daným pojmem rozumí a to dává prostor nejasnostem, překrucování skutečného stavu věci a možnosti ovlivnit hodnocení. Pokud budou pravidla obsahovat výklad pojmů, tak bude jednou pro vždy jasné co se například rozumí pro účely pravidel zbraní a co závěrem zbraně.
2) tento bod přímo souvisí s prvním bodem a to je dostatečné a kvalitní vzdělání rozhodčích, ale jak to má být zajištěno, když jeden z hlavních lidí kolem hodnocení nezná rozdíl mezi zbraní a závěrem zbraně. Navíc ještě při hodnocení bojové techniky rozděluje interiér pro stálou osádku a převáženou osádku i když toto rozdělení u pravidel pro bojovou techniku není. Ono je to totiž u letadel. No a pak tyto své „znalosti“ předává dalším a presentuje je jako správné. Já nemám nic proti jeho práci. Pro svaz a hodnocení toho udělal hodně, ale postrádám z jeho strany určitou sebereflexi, která by ho přiměla k zamyšlení nad tím jestli není něco špatně.
3) zřídit nějakou instituci, která by dozorovala rozhodčí a v případě sporu rozhodovala, případně trestala a vydávala stanoviska, která by byla závazná pro další rozhodčí.
4) změnit systém protestů. V součastné podobě se podaný protest vztahuje pouze na hodnocení modelu jehož autor protest podává. V případě, že jiný model je neoprávněně nadhodnocen se zmíněným protestem dá jen těžko dosáhnout nějaké nápravy. Protestujícímu se prostě pár bodíků přidá, ale ten nadhodnocený model stejně zůstává na svém místě.
5) u pravidel pro bojovou techniku bych z důvodu transparentnosti a zjednodušení vypustil několik pojmů. Jde převážně o věci, které věc spíše komplikují než, aby z nich byl užitek.
6) zkusit vytvořit kategorii třeba bojové techniky, kde by se nehodnotil interiér, pohonné ústrojí apod. Prostě kam by mohl člověk přijít s modelem zavřeného tanku, aniž by už dopředu věděl, že díky stávající podobě pravidel bude znevýhodněn.
7) zlepšit presentaci svazu a více komunikovat. Například zřídit svazový FB profil, kde by byl prostor pro aktuální informace všeho druhu, který by dokázal obsluhovat každý a nemuselo by se čekat až nějaký správce našich stránek bude mít čas.
8) zkusit připravit a nebo alespoň zauvažovat o zřízení pohárové soutěže. Sezóna nemusí být jen o Eday.
9) něco lidem nabídnout. V jiných sportovních svazech funguje to, že členové mají v některých prodejnách po předložení členské legitimace slevu. Na oplátku může mít daný prodejce reklamu třeba na svazových stránkách, která by svaz nic nestála.
Vlastníš firmu na výrobu patinovacích produktov, kedy vznikla táto myšlienka?
Tady bych chtěl upozornit, že firmu vlastní má manželka. Já jsem jen začal a díky jistým událostem jsem musel firmu přenechat jí.
Celé to vzniklo začátkem roku 2011, když jsem si koupil přípravky od AK. Po otevření a otestování jsem totiž zjistil, že je to velice podobné tomu co jsem již několik let míchal a používal při patinování starožitností a militarií. Zmínil jsem se o tom během řeči jednomu obchodníkovi a ten se toho chytil. Sliboval obchodní značku, etikety, reklamu a já nevím co ještě. Vše vyznělo do ztracena a vzorky mi ležely doma bez povšimnutí. Uběhlo asi půl roku a manželka přišla s tím, aby se tedy na to udělala čistě naše firma. Název Sirahobby nebyl původním nápadem na pojmenování celého „projektu“ a dnes bych asi volil něco jiného. Docela zábavná situace nastala při přihlášení živnosti, protože úřednicí na živnostenském odboru nebyla nalezena ta správná kolonka pro naše zařazení, ale nakonec to s kolegyní vyřešila k vzájemné spokojenosti.
Hodně mi v začátcích pomohl pan Vasilovčík ze Steva spol. Když se na to dívám teď zpětně tak musím před ním smeknout klobouk, protože pro rozjetí naší firmy udělal opravdu hodně.
Môžeme teda povedať, že koníček sa ti stal do určitej miery zamestnaním. Neunavuje ťa to niekedy, keďže biznis nie je vždy príjemný?
Tak to se ví, že to má vliv. Celý můj veškerý čas a většina času i mé rodiny se točí kolem modelařiny. A mám obavu, že jsem to díky tomu svým, dětem zprotivil. Snad mi to někdy nevyčtou.
Hodně velkou krizi jsem prožíval v období před letošním MODELBRNEM. V té době jsem začal dostávat výhružné emaily, ale to jsem ještě nevěděl co chodí za sms na mobil manželce, který měla zanesený ve firemních kontaktech. V uvedených sms mi bylo přímo vyhrožováno likvidací. Manželka to přede mnou tajila a já zase před ní tajil ty emaily. Až jednou se mě na férovku zeptala jestli nemám nějaké problémy a já musel přiznat barvu. Bylo to zhruba týden před Brnem a já se rozhodl, že tam nepojedu a že končím i s účastí na soutěžích.
Teď jsem už zase v plném tempu a dotyčný mi může tak akorát...
Ako vyzerá typický deň Mariana Bunca?
Můj život je celkem stereotypní. Rozdělil bych to do tří kategorií podle toho jestli je všední den, víkend a jestli je manželka ve službě.
1) všední den, kdy jde manželka do služby: 6:30 odvezu manželku do práce, vracím se zpět domů a budím děti, které následně vezu do školy. Vracím se zpět domů a jdu něco dělat. Kolem poledne jedu zase pro děti do školy, většinou vařím oběd, jdu zase něco dělat a v 19.00 jedu vyzvednou manželu do práce.
2) všední den, kdy je manželka doma: 7:00 budím děti a odvážím je do školy. Vracím se zpět a jdu něco dělat. Kolem poledne jede buď manželka nebo já pro děti, proběhne oběd a jdu zase něco dělat a nebo se na všechno vyprdnu.
3) víkend: Do oběda všechno spí a já mám klídek a pohodičku, proběhne oběd a zas mám klídek a pohodičku. A nebo taky ne a mám toho tolik, že se k obědu dostávám v čase večeře.
Jsem takovou kombinací důchodce a ženy v domácnosti.
Každoročne vyprodukuješ pomerne dosť modelov. Vedel by si medzi nimi nájsť, ktorý je tvoj najlepší model?
Ty doby, kdy jsem produkoval dost modelů jsou asi pryč. Letos mám hotové jen tři modely a to s porovnáním předcházejících let je bída. Letos jsem neměl moc chuti. Je pravdou, že toho mám hodně rozdělaného a mám strach, že jsem dost obohatil poličku nedokončených pomníků. Poslední dobou jsem pociťoval určitou krizi i v tom směru, že na každém modelu jsem musel něco řešit nebo předělávat. Nakonec jsem to vyřešil stavbou modelu BA-64B od Tamky v měřítku 1/48. Naprosto odpočinkový model, který mě bavil. Teď se chytám na stavbu samohybné houfnice 2S3 z Ukrajiny a trnu co mě čeká. Stavebnice vypadá moc hezky, ale zdání může klamat.
Který model je asi nejlepší? Na to opravdu nedokážu odpovědět. Na všech jsou chyby a není model se kterým bych byl vyloženě spokojený. Nejvíc se mi líbí cizí modely.
Kde hľadáš inšpiráciu na svoje projekty?
To je různé. Na kořistní techniku jsem hodně čerpal na stránkách beutepanzer.ru. Tam toho jsou mraky a člověk by mohl stavět jen kořistní techniku.
U povstalecké a nebo naší techniky čerpám hlavně od svého strýce, který má velké množství dobových fotografií a vždy mi vyjde vstříc, když něco potřebuji.
Poslední dobou jsem uvízl v technice z blízkého východu. Sám se tomu divím, protože moderna mi nikdy nic neříkala a to, že jsem to začal stavět byla náhoda. Jeden odběratel mi dlužil a část toho dluhu splatil stavebnicemi od Trumpeteru. Ani jsem nevěděl co s tím budu dělat, protože nějaké BRDM bylo zcela mimo můj zájem. Když už to, ale bylo doma tak jsem začal pátrat po internetu co by z toho šlo udělat. Hlavně jsem nechtěl něco čistě zeleného. Nakonec jsem objevil fotografie neskutečných paskvilů z blízkého východu a tím bylo vše jasné. Hodně fotek je na Googlu a nebo Facebooku. Stačí jen hledat a to je velká výhoda dnešní modelřiny.
Tak ako každý modelár, určite máš aj ty dni, kedy sa ti absolútne nedarí, čo vtedy robíš?
Když to nejde tak to nedělám. Nemá cenu se do něčeho nutit, protože to může mít vliv na celkový výsledek. Proto třeba nedokážu stavět modely na zakázku.
Veľa mladých modelárov chce mať hneď prvý model, ako keby ho urobil Mig Jimenez, nakúpi drahé modely, patinovacie prípravky a farby. Potom sú sklamaní, že výsledok nie je taký, ako očakávali. Aké rady by si im dal na začiatok?
O tom mi ani nemluv. Nejlepší jsou takové názory jako, že když nemáš dostatečné množství určitých přípravků a doplňků tak nedokážeš postavit kvalitní model. Z toho jdu vždycky do vrtule. Nechápu k čemu mi bude nejlepší patinátor na světě, když nedokážu čistě k sobě slepit dva díly. Nejdřív je potřeba zvládnout základní věci a pak řešit doplňky apod. Nějaký špičkový patinátor je až to poslední a pokud modelář u práce nepoužije mozek tak mu stejně bude k prdu.
Pokud bych měl mladým modelářum něco poradit tak to je hlavně trpělivost a snažit se postupovat na vrchol postupně. Nemyslet si, že po prvních několika modelech budu king.
Vyvarovat se velkým a komplikovaným projektů. Ty často končí nedokončené a nebo nedopadnou dobře. Další věc jsem už zmínil a tou je zapojení mozku. Přemýšlet nad tím co dělám a pokud se něco nepovede tak neházet flintu do žita. Vždy se dá najít nějaké řešení. Nikdo učený z nebe nespadl. A asi poslední věcí je zapojení fantazie a představivosti. Než něco na modelu udělám tak si to prostě zkusit představit jak to bude vypadat. To si myslím hodně pomůže.
