Jiří Ščučka - najnenávidenejší modelár v Československu - 2. časť

Pozor, článok obsahuje vulgarizmy. Jeho čítanie nie je vhodné pre deti, mládež a slabšie povahy. 

Po zverejnení prvej časti rozhovoru sme zaznamenali veľké množstvo reakcií. Niektoré boli negatívne, iné zasa pozitívne. Ako si vnímal reakcie ľudí ty, ak si ich vôbec registroval.

Určitě jsem nestihl zaznamenat reakce na všech kanálech, ale co jsem si početl komentáře na facebooku, byl jsem spíš pozitivně překvapen kolik lidí přímo či nepřímo zastává stejný názor. Rozhodně si nedělám iluze o tom, že by kreténi mezi modeláři už vymřeli, ale tentokrát o nich nebylo ani vidu ani slechu, a to myslím lze považovat za úspěch. I když debatu na MF jsem nečetl, zaschlechl jsem opět ale nějaké zvěsti o tom, že diskuze byla opět přísně cenzurována, co se pánům administrátorům nehodilo do kšeftu opět neváhali smáznout. Kolik je na tom ovšem pravdy nevím, nicméně vzhledem k předchozím zkušenosem bych se tomu nedivil.

Niektorí ľudia tvoj spôsob vyjadrovania hodnotili ako agresívny. Ja si osobne myslím, že je to otvorené vyjadrovanie a to je rozdiel. Čo ty na to?

Je to o tom že lidi jsou ze školy naučený upřednostňovat formu před obsahem, můžeš napsat tunu sraček ale jakmile je to napsané spisovně, je všechno okej ale zkus použít slovno jako hovno nebo prdel a každý se hned může posrat. Já se snažím vyjadřovat v textu stejně jako osobně, zobák mi tak narost a nevím proč bych se měl žinýrovat jen proto, že se to nějakýmu zasranýmu pokrytci nelíbí. A že používám "vulgarismy" no a co? vždyť sou to jen slova...kdo určuje co je dobře a co ne? Pravidla pravopisu? Paní učitelka? Jan tleskač? Koho to trápí, ať to nečte a jde strčit hlavu zpátky mamince do bříška.

Je podľa teba kritika v našom koníčku dôležitá?

Tuším kam tim narážíš... kritika je důležitá ve všem. Ve vztahu,v práci ... když něco posereš a nikdo tě neupozorní na to cos posral, těžko to příště můžeš napravit.
Modeláři si ale velmi často pletou pojmy s dojmy a i přes to, že po tobě často nějakou tu kritiku vyžadují, v podstatě ji vůbec nechtějí. Nejlepší je pak takové uražené ego, které se pak za odměnu vyjádří o tvé práci jako o hnusné, protože sis minulý týden dovolil napsat, že se ti na jeho modelu nelíbí dělící roviny na pojezdových kolech.
Když jsem ca kolem roku 1999 objevoval práce zahraničních modelářů a začal se zaobírat patinou, dal bych cokoliv za to, aby se na moje modely někdo podíval a dokázal mi poradit a říct, co mám udělat líp, určitě by se můj kvalitativní postup mnohonásobně zrychlil. Modeláři si dneska ani neuvědomují, jaké mají výhody, díky internetu mohou být denodenně v kontaktu, mají téměř nevyčerpatelný zdroj informací ale cenu kritiky, té opravdové, upřímné si uvědomuje jen málokdo. Každej ti do galerie ke svýmu modelu napíše "kritika vítána". Ale je to past! Zkus takovému člověku napsat pár vět nebo něco zkritizovat, dostaneš kouř, že seš hajzl a že se ti nic nelíbí. Není tak dávno případ kdy mi jeden klučina poslal fotky svýho modelu se sáhodlouhou hoňkou jak si mojí práce váží a chtěl by teda abych mu řek co bych třeba udělal líp,což jsem teda udělal... Do hodiny se ty samé fotky objevily v některé z modelářských skupin na facebooku se slovy "Ščučka mi to zjebal na kost, ale co si myslíte vy ostatní?" Ostatní mu samozřejmě všechno pochválili a byli jedna velká šťastná parta kamarádů. Tohle je ovšem cesta maximálně tak do prdele a opětovný alibismus, že je jen koníček není k ničemu. Lidi si myslí že svou kritikou jejich modelů si nějakým způsobem chladím žáhu nebo napňuju svoje sadistické choutky. Tak to ale opravdu není, dlouho tomu bylo naopak, myslel jsem si o sobě, že mám k tématu opravdu co říct a chtěl jsem se o to s lidmi podělit. Nic víc,nic míň.
Jak naivní kterén jsem byl, na to jsem přišel až po letech.

Čo je podľa teba hlavným dôvodom toho, že len veľmi málo ľudí dnes vie prijať kritiku na svoju prácu?

Lidi neuměj přijímat kritiku vůbec, ti chytřejší to dokážou s obtížema kousnout a nějak se s tím vyrovnat, u těch hloupějších seš hned za zmrda co se jim sere do práce. Je to velký fenomén se kterým se potkávám hodně i v profesionálním životě. Když jsem provozoval automyčku 90% mých podřízených dělalo chyby, chyby za které někdo jiný platil svoje peníze. Při upozornění na jejich chybu se ji nesnažili zlepšit, ale téměř vždy se na mě obořili, že sem přísnej parchant. Lidské ego je strašlivě křehoulinká věc a speciálně mezi modeláři je znám nešvar že každý, úplně každý modelář bez vyjímky, je sám o sobě přesvědčený že je nelepší na světě. A jakákoliv rána, která by mohla dokázat, že to tak není, je pak vnímána hodně osobně. Ze všech těch modelářů co si za mnou kdy přišli pro radu, by se ti kteří dokázali sklopit uši a kousnout tu "potupu" dali spočítat na prstech jedné ruky. Osobně to považuji za rozsáhlé téma, které se dá rozebírat ze všech stran donekonečna.

Veľa ľudí mi písalo čo je s tebou, či robíš modely, a prečo ťa v poslednom období nevidno na modelárskych akciách.

Udělal jsem to, co jsem měl udělat už dávno. Prostě jsem z veřejného modelářského života odešel a začal se starat především sám o sebe. Léta letoucí jsem se snažil do koníčka i něco dávat. Radit lidem, psát různé návody, dělat workshopy. To všechno ale odčerpávalo čas a energii od mojí vlastní modelařiny. Dneska si prostě sednu za stůl, něco si polepím a o víc se nestarám a konečně mě modelařina začala po dlouhých letech zase opravdu bavit. Stejně to platí o prezentaci modelů nebo navštěvování soutěží. Modelařím především sám pro sebe a opravdu už nemám potřebu někomu předkládat svou práci k "posouzení". Proto se prezentace mých modelů omezuje striktně na stránky CSMS a u dvou posledních dodělaných modelů už jsem se nedokázal ani dokopat k tomu abych je vyfotil. Co mě nebaví to nedělám,a konečně jsem se svým koníčkem spokojenej.

Koľko mesačne investuješ do modelárstva a na čo ich najčastejšie míňaš?

V tomto ohledu jsem na sebe neskonale pyšný ale tak trochu mně to i mrzí. Odpověď totiž zní: ,,Skoro nic"
Určitě na to má vliv fakt, že nemám v posledních měsících moc času a i z toho mála mi část ukusuje moje spolupráce s Modelářem. Rozhodně na to má vliv, že v posledních měsících i letech cítím hodně přesycený. Bývaly doby kdy jsem do modelů a věcí kolem investoval velkou část svého příjmu, ale v současné době je přísun tak strašně obrovský, že kvanta nových stavebnic a věcí okolo nestíhám vůbec sledovat, natož kupovat nebo dokonce stavět. Nějakou dobu jsem se snažil držet tempo, ale postupem času jsem došel akorát k "předávkování" a úplné ztrátě zájmu. Byly doby kdy vycházely tři, čtyři stavebnice za rok a na každou jsem se těšil. Dnes na nás někteří výrobci chrlí i tři, čtyři novinky za měsíc a to pořád mluvím o bojovce v pětatřicetině, kdo má rozšířenější spektrum, musí být v prdeli úplně. To samé platí i modelářských časopisech a publikacích, byly doby kdy jsem pravidelně kupoval čtyři, pět periodik. Teď nekupuju ani jedno. Sem tam si něco doma pro sebe po večerech pošmrdlám a  jsem rád. Tak útraty omezuju na sem tam nějakou barvu, která dojde. Poslední stavebnici jsem si koupil naposledy loni v červnu. Dokonce i v Norimberku byla mezi novinkami pouze jedinná stavebnice bez které opravdu "nemůžu být". Co vím tak v tomhle rozpoložení nejsem sám a to, kam tahle situace do budoucna povede jde popsat jako "Padesát odstínů hnědi".

Spomínal si mi, že pred pár rokmi si robil modely na zákazku. Je rozdiel robiť model pre niekoho iného a nie pre seba samého?

Samozřejmě je. Většina lidí kteří si u tebe nechají postavit model těžko ocení jemné nyance odstínů, které jsi vytvořil rozmýváním deseti odstínů olejových barev. Ve schopnosti rozlišit mezi modelem na kšeft a pro sebe podle mně spočívá tajemství modelářské "profesionality". Sáhodlouhé mazlení s modelem ti nikdo nezaplatí a člověk který je schopen svou práci prodat pod cenou jen proto že ho to "bavilo" je idiot, který by zasloužil zlomit obě ruce. Samozřejmě jsou i zákaznicí, kteří se v modelařině pohybují a v různých technikách mají přehled, tam pak ovšem záleží na osobní domluvě ale případů kdy byl někdo ochoten zaplatit všechno podle svých představ je opravdu minimum. Stejně tak jsem se nikdy nesetkal s někým, kdo po mně chtěl napravovat chyby stavebnice nebo oblepovat model tunou leptů. 99% zakázek vždy bylo: "Model z krabičky ale hezký". A čím rychleji to jako plnitel zvládneš, tím víc peněz pro tebe. Průser v našich zeměpisných krajích je, že lidé nejsou vedení k ekonomickému myšlení a tak sedokšeftu často pouští i člověk, který nemá naprosto žádný přehled o ceně práce a peněz. A tak se dneska stavění modelů na zakázku nevyplatí. Když ti někdo za hotový model v měřítku 1:16 zcela vážně nabízí 4000 korun, protože někde po světě chodí někdo, kdo je ochoten za tuhle částku pracovat, je něco kurevsky špatně. A to nejsou tak dávno ty doby kdy jsem postavil tři krabičky za měsíc a měl jsem vystaráno.

CSMS na facebooku je veľmi zaujímavým projektom. V prvej časti som sa ťa pýtal, čo je jeho zmyslom, tentokrát sa opýtam niečo iné. Kam by si chcel tento projekt dostať?

Nemám žádné velké cíle, bude mi stačit udržovat stránku při životě a dostat se do podvědomí ještě více lidí než doposud. Nějakou dobu jsem přemýšlel i o rozšíření portfolia modelářů, kteří se na CSMS podílejí ale nemyslím, že by to dělalo dobrotu. Proto si myslím že v současnosti vytýčená cesta je ta nejlepší.

Na väčšine súťaží na Slovensku, ale aj u vás v Českej republike sa modely hodnotia systémom páči-nepáči. Je to podľa teba dobrý spôsob?

Záleží na úhlu pohledu, znám několik modelářů, kteří se problematikou soutěží a hodnocení na nich zabývají a opravdu se svým bojem znaží něco změnit. Mě osobně je tohle téma dost ukradené, ale dost mi vadí fakt, že líbí-nelíbí není hodnotící způsob. Je to jen výběr několika modelů, kterým někdo určí pořadí na bedně bez jakýchkoliv pravidel, bez jakéhokoliv systému. Nabízí se opět obligátní alibi "vždyť je to jen koníček ne?" Ne kurva, není. Hlavně to kurva není fér. Soutěžení se pořád bere jako nějaké vážná a důležitá věc, mně osobně je to fuk, ale pokud tomu chcete přikládat váhu, měli by si jak soutěžící modeláři, tak pořadatelé soutěží a rozhodčí sáhnout do svědomí a něco změnit. Pokud chceme mít modelářské soutěže ve stylu kamaráského srazu, za což se spousta lidi schovává, měli bychom se na nějaké rozdávání cen vysrat. No a pokud jsou pro nás cetkoidní medaile nebo diplomy natolik důležité, měl by být utvořen nějaký celistvý hodnotící systém. Zní to složitě ale není, může to jít jednoduše, rychle a spolehlivě... a hlavně rozhodčí nesmí být tlusté líné prase, který ani vlastně neví proč to dělá. Nehledě na fakt, že často ani nevím, kdo vlastně rozhodčí je, natož abych měl třeba nějakou úctu k jeho práci nebo ji vůbec znal, stejně jako je běžné, že bojovku hodnotí často lidé co třeba staví ponorky nebo vrtné plošiny, no kde to kurva sme? Osobně mi dost vadí i fakt, že na československých soutěžích jdou na bednu stále dokola jedni a ti samí lidé (i já sám jsem byl dlouhou dobu jedním takovým,vím o čem mluvím) a to jen proto, že lidi kteří se vydávají za "rozhodčí" to chtějí mít hlavně rychle za sebou a jít do bufáče na klobásu a tak seřadí provařené modely, které znají, zatímco šikovný modelář který se s nikým nezná může mít sebehezčí model, ale má prostě peška. Celé soutěžení líbí nelíbí je spíše o schopnosti modeláře udělat si dobrou reklamu, než o nějakých dobrých výsledcích nebo schopnostech.
Dlouhou dobu jsem považoval za výborný systém hodnocení na soutěží v Mošoni kdy mezinárodní komise vybraná ze známých modelářů vybrala v každé kategorii 10 nejslušnějších modelů a ty pak pomocí jednoduchého bodovacího systému seřadili od prvního místa do desátého. Tento systém ovšem totálně shořel v posledních letech, kdy jsou stoly modely přeplněné, a z komise známých modelářů se stala komise dvacetiletých dětí z místního klubu... ti vyberou deset modelů, které mají nejblíž a hotovo.
Celému soutěžení se dle mého přikládá až zbytečně velká váha. Pokud je pro někoho porovnávání pindíků opravdu důležité, měl by si sáhnout do svědomí a uznat, že systém líbí-nelíbí neudává o jeho pindíkovi vůbec žádnou výpovědní hodnotu.