Predstavujeme talenty - Marek Mika

Zdravím vespolek, modelářská sezóna je v plném proudu, pilně dokumentuji aktuální dění, a tak jsem pro vás připravil další rozhovor do rubriky Představujeme talenty. Dnes jsem si povídal se svým jmenovcem Markem. Seznámil nás Marian Bunc už minulý rok na Panthers Cupu, ale já si ho vždy naprosto přesně vybavím, jak jako jediný z početné skupiny lidí, kteří na E-day navštívili workshop Kristofa Pulinckxe, aktivně diskutoval a nestyděl se zeptat na všechno, co ho zajímá. Seděl hned v první řadě a vše pečlivě sledoval z bezprostřední blízkosti. Myslím, že tohoto komunikativního mladíka by chtěl mít na svém workshopu každý.

Ahoj Máro, představ se prosím našim čtenářům, kolik ti je let, odkud pocházíš a co tě přivedlo k modelaření. Jsi členem nějakého modelářského klubu? Máš svůj modelářský vzor?

Ahoj Máro (safra, to je ale hezké jméno, co?), díky za pozvání. Abych se představil – jmenuji se Marek Mika, je mi 14 let a pocházím z Lidic. Modelaření se mi zalíbilo roku 2006 nebo 2007, kdy jsem viděl nějaký ze starších modelů po taťkovi. Začínal jsem ale nejdříve na papírácích, protože panoval názor, že na plast jsem ještě moc malý. Plastikář jsem tedy asi až od roku 2008.

Aktuálně nejsem členem žádného klubu, ale mezi lety 2009-2013 jsem chodil do modelářského kroužku KPMK – Klub plastikových modelářů Kladno.

Vybrat jen jeden modelářský vzor není jednoduché, ale za absolutní špičku, ke které tíhnu, považuji Rubéna Gonzáleze a Per Olav Lunda.

Marek druhý z leva

Marian Bunc je i mým oblíbeným modelářem, pomáhá ti s konkrétními problémy na které při modelaření narazíš nebo spolu konzultujete obecný vývoj modelaření, prostředků a technik? Motivují a inspirují tě vaše diskuze?

Vlastně jsi to přesně trefil. S Marianem jsem docela často v kontaktu, posílám mu fotky svých rozdělaných prací a naopak, přičemž probíráme další postupy na modelech. Vím, že mi řekne, když se mu něco na mých pracích nelíbí, a to stejné on může čekat ode mě. Začínalo to hodně jednostranně, kdy jsem ho spíše zasypával dotazy, ale dnes už si vyloženě radíme navzájem, občas i povzbuzujeme a tak.

Před výstavou v Mošoni jsme se bavili o tom, že máš v plánu setkat se tam nebo jít na workshop Radka Pitucha, podařilo se? Připravuješ si dotazy pro konkrétní modeláře dopředu podle jejich zaměření nebo s nimi diskutuješ všeobecně, co tě zrovna v té chvíli napadne?

Ano, na workshop Radka Pitucha jsem si zašel a rozhodně toho nelituji. Jedná se o jednoho z mých opravdu oblíbených modelářů a naprosto smekám před kvalitou jeho diorám.

Dotazy si předem nepřipravuji, pokud se nejedná o nějaký opravdu palčivý problém, se kterým bych potřeboval pomoci. Spíše mluvím z patra a snažím se zaměřit na aktuální ukázku, při které obyčejně vyvstane spousta nových otázek na doptání se.

Když už jsme se zmínili o Mošoni, letos jsi tam vyhrál zlato za T-34/76 Winter 1943-1944, srdečně gratuluji k ocenění, i díky tobě jsem pyšný na naše modeláře, popiš nám prosím, čeho si ty na svém modelu ceníš, v čem ses zlepšil. Máš z Mošoně ještě nějaké poznatky, o které by ses s námi chtěl podělit?

Děkuji za gratulaci, to potěší. Na svých modelech chci vidět určitý osobní vývoj – sebezlepšování. Nechci zůstávat na stejné úrovni a snažím se každou práci posunout zase o kousek dál a když to nejde, klidně celé modely odbarvuji. Je to hobby, nikam s ním nespěchám, ačkoliv mi nedělá problém udělat poměrně hodně práce za krátkou dobu, třeba když se blíží nějaká důležitá soutěž, ale snažím se, aby to nemělo vliv na kvalitu, jenom prostě odsouvám jiné činnosti „na druhou kolej“. V otázkách zmiňuješ mou zimní T-34/76.

 To mě těší, ale spíše bych uvedl svou poslední práci – diorámu "The Splendors and Miseries of Tank Hunters" (Lesk a bída lovců tanků – parafráze na Lesk a bídu kurtizán od Honoré de Balzaca) s T-70M, která taktéž vyhrála zlato. To je totiž kousek, na kterém můžu přesně ukázat to, o čem jsem psal o pár řádků výše. Vždycky jsem chtěl zkusit vymodelovat strom úplně od základů – splněno, vyzkoušet si malovat německé kamufláže hrách a dub na figurce – splněno, zkusit stínovat figurky olejovými barvami – splněno. A takhle bych mohl napsat ještě několik aspektů.

Jinak k Mošoni. Letos jsem byl poprvé a byl to nezapomenutelný zážitek. Naprosto skvělá organizace, dokonalé práce, spousty špičkových modelářů. Rozhodně bych chtěl Mošoň navštívit i příští rok, protože se jedná (aspoň z mého pohledu) nejlepší modelářskou akci, na jaké jsem kdy byl.

Prohlížel jsem si i tvé další modelářské práce, stavíš od všeho něco, viděl jsem od tebe letadla i techniku, máš nějaký systém, kam by ses chtěl vypracovat?

Začínal jsem na letadlech. Po asi třech letech jsem se zaměřil na techniku, potažmo na diorámy a od té doby jsem v nich zůstal. Pouze občas potřebuji trochu změnit téma, abych zmírnil stereotyp, proto jsem se zase vrhnul na letadla. Ale jsem primárně diorámař a technikář. Na druhou stranu, poslední dobu začínám pokukovat po lodích (1/600 a menší) a dvouplošnících, zejména kvůli takovému tomu vybičování se k ještě větší preciznosti, protože jak už dříve psal David "Freejack" Bílek – na lodích si dokázat, že nervy jsou jako špagáty a oko bezchybné a na technice si potom odpočinu. Takový trochu masochismus, ale třeba až je zkusím, tak změním názor.

Jak už jsem v úvodu předeslal, jsi velice komunikativní, umíš využít všechny příležitosti k získání informací a zkušeností, dokonce jsi prý napsal dopis panu Mathiessenovi do Harder und Steenbeck, můžeš se s námi podělit o znění tvého dopisu a zda jsi dostal i odpověď?

Máš pravdu, do Hardera jsem psal v roce 2015. V té době mi odešla má stříkací pistole a před Vánoci jsem si říkal, že by nebyl špatný nápad si jednu nadělit, a protože jsem už dlouhou dobu měl zálusk na HS Infinity, začal jsem o ní vážněji přemýšlet. Bohužel byla cenově mimo finanční možnosti, ale v takové té vánoční náladě jsem sebral všechnu svou drzost a napsal email, v němž jsem se tázal na možnost případné zajímavější ceny, spolu s důvody, jež mě k danému kroku vedly. Nečekal jsem od tohoto kroku mnoho, snad jen zdvořilou odmítavou odpověď. O to větší bylo mé překvapení, když se následně začali zástupci HS zajímat hlouběji o mé práce a po zaslání fotografií mých dosavadních úspěchů, modelů atp. mi byla nabídnuta spolupráce s firmou Harder und Steenbeck.

Líbí se mi tvé zaujetí a nadšení pro modelářské umění, máš nějaký recept, jak si dodat odvahy a jít si za svým snem?

Jsem potěšen, že mě vidíš v takovém světle. Nevím úplně, jestli jsem ten pravý, kdo by měl rozdávat moudra a recept na dodání odvahy také nemám, ale jsem toho názoru, že prakticky vše potřebné je vědět, jestli člověka daný koníček opravdu baví. K tomu se totiž taky váže to, že se snaží mu věnovat, co to jen jde a zlepšovat se, protože trénink, to je snad jediný recept, jak se někam posunout a tím si i zase dodat chuť k další práci. Na druhou stranu, nemá smysl trávit čas u něčeho, kde se jen trápím. Když to nejde, dám si pauzu a věnuji se něčemu úplně jinému. Je to přeci hobby, tak proč si ho znechucovat.

Děkuji ti za rozhovor a těším se a shledání zase na výstavě