Predstavujeme talenty - Ondřej Mořický

Ahoj Ondro, skús sa čitateľom našich stránok predstaviť. Odkiaľ si, koľko máš rokov a ako si sa dostal k modelom.

Ahoj, pocházím z městečka Kojetín, které se nachází v srdci Hané na Moravě. Momentálně je mi 17 let. K modelařině mě přivedl můj velmi dobrý kamarád, který mi řekl, že chodí do kroužku plastikových modelářů. V té době jsem vůbec nevěděl, co si pod tím názvem mám představit. Ještě nikdy jsem totiž plastikový model neviděl, bylo to ve třetí třídě základní školy. Po příchodu do kroužku jsem obdržel model Ilyushin IL-10 od Kovozávodů Prostějov a s pomocí ostatních, hlavně vedoucího Miloše Ševečka, jsem měl model na konci školního roku hotový. Je to už vlastně 9 let. Ilyushin dopadl naprosto příšerně. Doteď si pamatuji, jak jsem tlustým štětcem natíral rámování kabiny a ta byla ve výsledku celá zelená. Model mám na památku uschovaný ve skříni.

Do kroužku jsem chodil víceméně z tradice, když jsme se všichni kamarádi sešli jednou za týden v klubovně a modely jsme lepili jen tam. Až někdy v letech 2010-2011 jsem se modelařině začal věnovat trochu více. Lepil jsem modely převážně doma, navštěvoval modelářské výstavy, začal si vyhledávat podklady na internetu a nastal celkový zlom v mém modelářském životě. Objevil jsem modelářská fóra, která mi poskytovala mnoho inspirace. Svět okolo modelů mě do sebe vtáhl a začal jsem se o něj zajímat více. Měl jsem i jiné koníčky, například jsem hrával na kytaru. Nicméně modelům jsem dával přednost a postupně jsem jim věnoval víc a víc času. Staly se pro mě tou nejlepší zábavou.

Pamätám si, že keď som bol ja študent mal som obmedzené možnosti robiť modely. Najmä z ekonomických dôvodov. Ako je to s tebou?

Ano, je to rozhodně jedna z překážek, kterou jsem musel zdolávat, abych si vytvořil zázemí a nakoupil vše potřebné. Zezačátku se mi zdálo všechno vybavení na modely drahé a raději jsem se obešel bez něj. Pistoli jsme měli v kroužku, nějaké syntetické barvy od Agamy tam také byly, tmel jsem si vytvořil z nastrouhaného rámečku a lepidla, a jeden štětec mi vystačil dva roky. Ovšem člověk má potřebu se zdokonalovat a postupně jsem si nakupoval různé nářadí, barvy a patinovací přípravky. Za vše musím poděkovat svým rodičům, kteří mě podporovali a podporují i dnes.

Pred nedávnom mali možnosť čitatelia mesačníka Modelář vidieť tvoj model Renault FT-17. Už na začiatku stavby si vedel, že model bude publikovaný?

Model jsem začal stavět někdy v zimě minulý rok. Na začátku stavby jsem nevěděl, jestli model bude publikovaný. Nicméně fotil jsem si postup a stavbu jsem měl hotovou tuším někdy začátkem tohoto roku. S barvením jsem začal, ovšem při tvorbě kamufláže jsem model odložil a několik měsíců ležel v základní barvě ve skříni. Až v půlce května jsem si říkal, že bych jej mohl dokončit a dal jsem si za cíl jej vzít na ModellBrno koncem června. Měl jsem na barvení a patinu přibližně 5 týdnů. Model se povedl dokončit, v Brně jsem jej ukázal Jezevčíkovi a ten říkal, ať mu článek pošlu. Po večerní debatě s kamarády jsem dospěl k tomu, že se k modelu ještě vrátím a doplním některé finální kroky patiny. Model jsem uspěchal, příště bych si dal na něm více záležet.

Postaviť dobrý model, rovnako tak ho nafotiť a napísať o ňom výpovedný článok nie je jednoduché. Ako hodnotíš túto skúsenosť?

Jsem rád, že jsem si publikování článků mohl zkusit. Ale jak říkáš, není to jednoduché. Modelář si musí pořádně projasnit, jak bude postupovat a co bude chtít napsat do článku. Je dobré si fotit každý krok, který na modelu udělá a v průběhu stavby si zapisovat poznámky. Je to zdlouhavé a občas otravné. Je dobré, když má člověk modelářský stůl, vedle něj fotostan s lampami a nejlépe ve stejné místnosti i počítač, kde se může na fotky hned podívat. Osobně se nejvíc trápím právě s focením. Na LCD fotoaparátu se mi zdá být fotka dobrá, ale když si ji promítnu na obrazovce, tak nevypadá zrovna moc pěkně. Je potřeba model vyfotit jinak a později upravit v grafickém programu. Dělá mi to největší problémy a je to znát na kvalitě fotek v článku o FT-17.

Budeš v publikovaní modelov pokračovať aj naďalej?

Doufám, že ano. Publikování článků mě baví. Mám toho hodně co zlepšovat a chci čtenářům přinést to nejlepší. Chci zlepšit focení, detailněji rozepsat kroky a více se jim věnovat. Osobně mám raději články, kde je více fotek než textu. Proto se snažím hodně fotit postupové kroky a rozepsat se o nich. Mám již připravených dalších pár modelů, na které bych rád napsal článek. Vše je ale otázkou času.

Tohto roku si navštívil aj súťaž v maďarskom Mošoni. Ako sa ti na súťaži páčilo?

Tento rok jsem byl na akci již podruhé. Považuji ji za jedinečnou a jednu z nejlepších, na kterých jsem kdy byl. Množství modelů je obrovské, zahraniční návštěvnost také. Poznal jsem mnoho nových tváří, seznámil se osobně s lidmi, které nevidím každý den a mám ze soutěže příjemné vzpomínky. Vidět naživo modely modelářských mistrů a ještě si s některými osobně promluvit je k nezaplacení. Pro mě je prodloužený víkend v Maďarsku úžasnou dovolenou a odpočinkem. Panuje zde výjimečná a přátelská atmosféra.

Ktorá fáza stavby modelu ťa baví najviac?

Musím říci, že mám rád všechny. Baví mě jak stavba, tak barvení a patina. Co moc nemusím, jsou stereotypní práce, jako například začišťování koleček, článků pásů, atd. Zkrátka řečeno když mám na stole několik desítek stejných dílů a jejich zpracování trvá několik úmorných hodin. Co mě baví nejvíce, je dodělávání detailů a dokončovací kroky patiny. Naopak největší strach mám vždycky z nástřiku a prací s velkými plochami. Vzhledem k tomu, že na každém modelu dělám vždy něco poprvé, tak mám strach z výsledku. Pořád zkouším nové věci a rád experimentuji.

Moja generácia modelárov vyrastala na modeloch Miga Jimeneza, koho modely inšpirujú teba?

V současné době již Mig staví modely hlavně pro propagaci svých produktů. Jeho modely si vždy rád prohlédnu a snažím se něco si převzít a ispirovat se. Moc se mi líbí modely Martina Kováče. Dále ze zahraničních modelářů jsou to například: Michael Rinaldi, Sergiusz Pęczek, Adam Wilder, Radek Pituch, Roman Volchenkov, Kristof Pulinckx, Fernando Vallejo, John Tolcher, Diego Quijano a jiní. Všichni tito dělají špičkové modely, jejich články jsou velmi výživné a vždy si z nich něco odnesu. Snažím se ale inspirovat na každém kroku. Nad každou radou, kterou mi kdokoliv dá, se snažím zamyslet. Jsem člověk, který si rád nechá poradit a inspiruje se všude možně. Vždy si v hlavě představím výsledek, kterého bych chtěl na modelu dosáhnout a podle toho přizpůsobím patinu.

Na akom modeli pracuješ momentálne?

Momentálně mám rozdělaných modelů více. Aktivně dělám na Pz.Kpfw. I Ausf.F, který je ve fázi barvení. Jinak v 1/35 mám dále rozdělaný Steyr 1500A, T-34/85 a Grader od Plusmodelu. V 1/72 mám rozestavěnou dioramu z československého pohraničí při mobilizaci se dvěma řopíky. Ale momentálně se snažím dodělat Pz.I

Určite máš modelárske sny, prezradíš nám nejaký?

Chci se dostat ze stavu, v kterém jsem nyní. Za tento rok mám pouze jeden dokončený model a rád bych jich stihl do dalšího roku více. Mám v kitníku plno modelů, které bych si rád postavil. Na všechny ale nezbývá čas. Menší modelářský sen je dodělat všechno, co mám nyní rozdělané a začít další model :-D

Na akých súťažiach ťa môžu modelári vidieť v najbližšej dobe?

V nejbližší době to bude v sobotu na Plastikové zimě v Bratislavě, kam se moc těším. Tento rok mám v plánu ještě Žambereckého divočáka a příští rok opět tradiční akce, jako jsou Hradecký Lev, Moson Model Show, Panthers Cup a jiné. Také doufám, že se konečně podívám k vám na Bulldog Fest, protože se chystám už poslední dva roky a nikdy mi to nevyšlo. Po soutěžích jezdím, abych si odpočinul, promluvil si s přáteli, něco nakoupil a odreagoval se od všedního života. Mám rád atmosféru modelářských akcí, kde nevládne soutěžní duch a modeláři si tam jedou prostě odpočinout. Nějaké „dokazování si, že je někdo víc“ nemám rád.

Aké koníčky máš okrem modelárstva?

Minulý rok jsem se věnoval renovaci východoněmeckého Simsona z roku 1989, která mi zabrala mnoho času. Nyní na něm jezdím a jiné koníčky, pro které bych byl vysloveně zapálený, nemám. Modelaření u mě převládá.