Predstavujeme talenty - Pepa Vinš

Přátelé, kolegové modeláři, nedávno Eastmodels zveřejnil report z Jindřichohradecké růže, které jsem se bohužel, kvůli časové zaneprázdněnosti v daném termínu nemohl zúčastnit. Mrzí mne to dvojnásob, protože jsem se chtěl více dozvědět o dalším talentovaném modeláři z České republiky, konkrétně tedy z Jižních Čech. Díky tomu, že pro Eastmodels na výstavách v ČR dělám fotodokumentaci zajímavých, nápaditých a krásně zpracovaných modelů, jsem si loni v kategorii juniorů všiml jména Josef Vinš. Na letošním Panthers Cupu jsem byl velice rád, že jsem se s tímto sympatickým mladíkem osobně seznámil. Využiji tedy možnosti rubriky – představujeme talenty a vyzpovídám ho nyní i pro Vás

Ahoj Pepo, představ se prosím našim čtenářům, odkud pocházíš, kolik ti je let a jaké byly tvé modelářské začátky?

Zdravím tebe i ostatní kolegy modeláře. Narodil jsem se v roce 2000 v Berouně, což je město necelých 30 kilometrů na Jihovýchod od Prahy a zde jsme také do mých třech let bydleli, potom jsme se přestěhovali do blízkého městyse Litně a v současnosti bydlím s mamkou už deset let v Jindřichově Hradci a jsem za to rád, protože je to krásné město se skvělým modelářským klubem. Co se týče mých modelářských začátků, začal jsem v době, kdy jsem chodil do první třídy, jenže to bylo lepení stylem, že mi bylo jedno, co stavím, hlavně, že něco stavím a když se model nepovedl, tak letěl zapálený po zahradě s tím, že to bude vrak. Když jsem se později začal o modelaření zajímat více stavěl jsem hlavně letadla 1/72, ale občas i něco jiného, třeba USS Missouri nebo nějaké vrtulníky, většina těchto modelů je pořád v krabici na půdě, protože mi bylo líto je vyhodit a dnes, když si je prohlížím, tak mě zase mrzí, jak jsem je zpatlal, protože dneska to mohly být hezké modely. Pak na jedny moje narozeniny jsem dostal od tety svůj první model tanku, byl to PzKpfw.II od Tamiye a to byl ten osudový bod, kdy jsem přestal s letadly a začal se věnovat technice, to už mi bylo třináct, tak už to nebylo jen o tom postavit to a hodit do skříně, začal jsem studovat na internetu různé postupy a také jsem se i zajímal, co vlastně stavím. Kupoval jsem si spoustu knížek o bojové technice, koukal na dokumenty a projížděl všechny možné webové stránky, abych se dozvěděl víc. O téměř rok později jsem se po hodině modelářského kroužku potkal v restauraci, s dnes už bohužel zesnulým Alešem Novákem, který mě pozval na klubovou schůzi, konající se každý čtvrtek v té restauraci. Když jsem tam tedy přišel, zjistil jsem, že tam chodí i vedoucí našeho kroužku a seznámil jsem se i z dalšími modeláři. V našem klubu téměř všichni staví letadla, což je docela škoda, ale i tak mi dokáží poradit a já si rád poslechnu i o těch letadlech. Hodně mi také pomáhají Roman „Fitty“ Fittl a Petr Foršt, kteří oba techniku dělají, takže jsou to další cenné rady. S Romanem jsem také začal jezdit po soutěžích, na kterých jsem se i umisťoval a to člověku také udělá radost. První soutěž na kterou jsme s Romanem jel byl Pilsenkit a od té doby s ním jezdím téměř po celé republice.

My jsme se seznámili letos v Praze, jsi členem stejného klubu jako můj oblíbený modelářský kolega Peťa Foršt, ale každý jsme jiná věková skupina. Ty jsi asi nejmladším členem Vašeho klubu, když si prohlížím Vaše web stránky … v čem je to výhodné (zkušenosti apod.) a v čem třeba nevýhodné (…nechají si poradit od tebe ohledně nových technik a prostředků?).

Máš pravdu, opravdu jsem nejmladší člen klubu, ale to mi nějak zvlášť nevadí, naopak jsem velmi rád, že mě mezi sebe přijali. Je pravda, že s jejich zkušenostmi není téměř nic, co bych jim mohl nabídnout nového, zvlášť, když každý má svůj styl, který mu vyhovuje a kterého se drží. Ale je výhoda pro mě, že mi dokážou poradit, když potřebuju udělat něco nového a internet prostě nestačí, třeba když mě Petr učil malovat obličeje u figurek olejovými barvami, sice jsem koukal na videa, ale to prostě nestačí, tak mi to na naší soutěži ukázal naživo, já jsem si to vyzkoušel a teď už to snad budu umět.

Máš veselé zážitky nebo zajímavé příhody, které tě motivují být členem skupiny živých modelářů oproti dnešní moderní virtuální komunikaci na sociálních sítích?

Určitě mně více baví sedět v hospodě s partou modelářů než doma u počítače. Je paráda, když se jednou za týden sejdeme, každý přinese ukázat něco, na čem zrovna pracuje, popovídáme si a probereme novinky. Lhal bych, kdybych řekl, že sociální sítě nepoužívám, ale pořád není nad to se sejít a popovídat si naživo, nebo společně vyrazit na soutěž, nebo jinou akci.

Pro lidi jako jsi ty, je počítačová technika od malička běžnou součástí života, ovlivnily tvoji modelářskou motivaci např. počítačové hry (World of Tanks apod.)?

Přímo WoT sice nehraju a to z toho důvodu, že se mi nelíbí hra, kde mají tanky životy a používají se stroje, které nikdy nespatřily světlo světa, ale hraju podobnou hru - Warthunder, která se mi velice líbí, kvůli své reálnosti, kde přímo vidím poškození, nebo zranění posádky, atd. Ale nebudu z tady dělat reklamu na hry, každopádně hra mně někdy ovlivní v tom, že si řeknu: „To je pěkný tank, to bych mohl někdy postavit“, což byl třeba případ stíhače M10 Wolverine

Postrádáš něco při své modelářské práci, omezuje tě něco při modelaření? Je něco, co bys ocenil, kdyby se zlepšilo, třeba ze strany od výrobců modelů, ostatních modelářů apod.

Jediné co mě omezuje je čas, jsou dny, kdy mám školu do čtyř hodin, přijdu domů v pět, pak se učím a po tom všem už nemám chuť sednout si k lepení, naštěstí jde jen o úterý a čtvrtek, jiné dny končím mnohem dřív a to je právě čas na lepení, pak je tu ještě jedno omezení a to je, že se mi lépe dělá při denním světle, pod umělým sice můžu lepit, ale nikdy nenabarvím model tak dobře jako při přírodním světle. To znamená, že přes jaro a léto toho udělám mnohem víc, než v zimě, kdy chodím domů skoro za tmy. Od výrobců bych ocenil, kdyby přišli s novými věcmi, které bych rád stavěl, jako velkého fanouška filmů od Marvelu by mě třeba potěšila stavebnice Helicarrieru (létající letadlová loď z filmu Avengers), nebo bitevní letadla ze stejného filmu. Co se týče kvality modelů, na tu nenadávám od doby, kdy jsem byl na prohlídce v Eduardu, kde jsem na vlastní oči viděl, jaká je to práce dát model dohromady tak, aby vše sedělo jak má a vypadalo jak má. Docela mě však zklamala firma MiniArt, od které jsem stavěl buldozer Caterpillar D7, kde na všech trubičkách byly nálitky velké i několik milimetrů, a při odstraňování se tenké trubičky rozpadaly, naštěstí jsou trubičky věci, které se dají nahradit drátky a to jsem také udělal.

Rád se nechávám inspirovat ve své modelářské práci na internetu … patříš také mezi nadšené polykače nových modelářských postupů?

Také se rád koukám na různé postupy, ale i tak radši používám to, co mám osvědčené a vždy když mám udělat něco nového, tak se bojím, abych model nezkazil, tak to zkouším na starších, nebo nedodělaných modelech o kterých vím, že je dodělávat nebudu, ale rád se přiučím něčemu novému, ať už z videí na facebooku, nebo na různých workshopech

Máš na Vašem webu pestrou paletu prezentovaných modelů, máš v úmyslu do budoucna nějakou specializaci nebo ta různorodost ti vyhovuje více?

Od chvíle co jsem začal stavět techniku tak devadesát procent byli Němci a občas jsem stavěl jiné státy a to buď to co se mi líbí (Katyusha, M26), nebo zajímavé tanky (T35), pak jsem si na Eday koupil M10, protože byl za skvělou cenu, docela se mi povedl a to byla chvíle, kdy jsem se rozhodl, že budu stavět už jen americkou techniku, zbavil jsem se všeho, co jsem měl nerozestavěné a nakoupil různé americké tanky a jiná vozidla. Mě se americká technika líbí, ale myslím, že na soutěžích pořád nejvíce táhnou Němci a Rusové, proto jsem na letošním ročníku Jindřichohradecké růže předával vlastní cenu a to právě za nejlepší model americké bojové techniky. I když tato cena byla vyhlášena v předstihu, docela mě zklamalo, že zde byli jen tři tanky Sherman, z toho dva součástí diorám. Každopádně já se chystám s americkou technikou pokračovat dál, stále mi chybí postavit spoustu techniky, která ve sbírce chybí, hlavně tanky M4 Sherman, které mám téměř ve všech verzích.

Viděl jsi své modely i v reálné podobě, životní velikosti?

Rád jezdím po muzeích a mým snem je podívat se do Kubinky, hlavně na techniku německou, včetně Mause, ale co se týče americké, tak tu jsem viděl na oslavách osvobození v Plzni, kde byl i můj oblíbený stroj - M18 Hellcat. Je skvělé vidět naživo něco, co mám doma ve vitríně a nafotit si detaily pro budoucí stavby. S tímto mě potěšili v Army muzeu ve Zdicích, kde mě pustili do M16 mgmc, abych si ho mohl nafotit zevnitř.

Na který svůj model jsi nejvíce pyšný?

Bezpochyby na buldozer Caterpillar D7, ne protože by byl nejhezčí - to je podle mě nově dodělaný M16 mgmc- ale protože jsem ho přes všechny potíže dokázal dát dohromady, byla to doposud nejtěžší stavebnice, co jsem stavěl a když jsem ji dal dohromady, byl jsem na sebe opravdu hrdý a nakonec z toho je docela povedený model, se kterým jsem vyhrál první místo na soutěži v Jihlavě.

Děláš si nějaké modelářské plány … máš nějaké modelářské přání do budoucna?

Moje plány jsou takové, že budu pokračovat s americkou technikou a postavím všechny nejznámější typy techniky, co Američané za války používali, od všech možných variant tanku M4, až po různé modifikace halftracků. Mé největší modelářské přání je vyhrát mistrovství republiky a dostat se na soutěž do Telfordu.

… ani nevíš, jak Ti rozumím … vždycky mne potěší, když vidím, že u nás se nemusíme o budoucnost modelářství obávat …. děkuji za rozhovor a těším se, až se znovu potkáme na některé z výstav nebo soutěží, ať se daří!!!